Bylo to jako líbat ledního medvěda. Šimralo mě skoro všechno z jeho obličeje a nos měl studený jako psí čumák. A taky se mi zdálo, že mě víc olizuje, než líbá. Proto jsem převzal hlavní iniciativu a svými zkušenými pohyby obou rtů nás dostal zpět k lidskému vyjádření polibku. Eric se ani nesnažil mi bránit, následoval mě a pokorně dělal všechno, co jsem mu letmými doteky rukou nebo nosem naznačil. Neměl odvahu na to se mě dotknout svýma černýma rukama s velkými ostrými drápy a tak je nechal na svých stehnech. Já ale chtěl, aby se mě dotknul. Klidně risknu i krvavý škrábanec, tohle nemůže jen tak vynechat.

A tak, i když jsem ho dál nadrženě líbal, jsem přesunul svoje ruce na ty jeho a jemně je sevřel. Trochu se leknul a ukončil polibek. Podíval se po mě teď zářivě zlatýma očima a opřel si čelo o to moje. Nic neřekl, ale bylo vidět, že má trochu strach. Já ho ale neměl. Teď už ne. A na tom jenom záleželo. Vzal jsem tedy jeho chlupaté ruce do svých a přesunul je pomalu ke svému obličeji, kde jsem Erica donutil je položit. Nejdříve podivně ztuhnul a nehýbal se, jak ale zjistil, že pořád dýchám a usmívám se, začal pomalu přejíždět prsty po mých tvářích. Pustil jsem ho a dal mu prostor dělat si, co chce. Neucuknul a dál přejížděl kontury mého obličeje, jako by byl slepým mužem, který poprvé zkoumá, jak vypadá jeho životní láska. Když se začal lehce dotýkat mých rtů a pak mi zajel jedním do pusy a začal dráždit můj jazyk, tak jsem ztuhnul já. Moje vzrušení už bylo moc velké a neudržitelné a tak jsem se pod peřinou vystříkal do povlečení. Eric samo sebou nevěděl, co se děje a snažil se doteky zjistit, proč jsem najednou tolik zrudnul. Pohladil jsem ho po chlupaté tváři a naznačil, že jsem v pořádku. A hned na to jsem se zmocnil jeho úst.

Tentokrát to byl pravý lidský polibek, u kterého vám dojde všechno včetně dechu. Dokonce jsem si zvyknul i na to šimrání a bral ho jako součást aktu. Musím být trochu retardovaný, jelikož mi to přišlo strašně sexy. I to jak mě jemně hladil na tvářích a přitahoval mě minutu po minutě blíž ke svému medvědímu tělu. Strašně sexy byla i jeho snaha mi prohrábnout blond vlasy, kde se mu drápy zasekly a vytvořily chuchvalec, který ho uvěznil. Začal jsem se mu smát do pusy a trochu se od něj odklonil. Pomalu jsem vymotal jeho černou ruku z blond paruky, která držela fakt pevně, a podíval se mu pobaveně do zlatých očí. Byly zalité chtíčem stejně jako ty moje. Pokud budeme pokračovat, znova se mi postaví a Eric nejspíš nezůstane pozadu. Raději si nechci představovat, co se pod tou jeho slabou látkou zvedne za zvířátko. Možná bych to měl krotit a už zahnat do autu. Ale… bože já nechci.

Poznal, že nad něčím uvažuju a napůl mu došlo i téma. Pohladil mě jedním prstem hruběji po tváři a pousmál se. Upoutal tak můj modrý vzrušený pohled. Ach jo, teď zpět do reality.

„Nic… ti neudělám. Dokud mi to nedovolíš.“

„Já vím…“ Kousnul jsem se do rtu. „Nejde o tebe…“

„Je tu… někdo další?“

„Ne! To tím nemyslím…“

„Chceš mi to vůbec říct, Sally?“

„Ne, nechci.“

„Tak mi to neříkej…,“ zašeptal a snažil se opět zmocnit mého dechu.

„Co když… je to ale důležitý…,“ na posledním milimetru jsem ho zastavil a kousnul se.

„Záleží jen na tom,… jak je to důležité pro tebe.“

„Pro mě? No… vlastně mi na tom tak nesejde, ale…“

„Ale?“

„Tobě by mělo, víš.“

„Sally…“ Zašeptal sladce a políbil mě na čelo.

„Nechci tě zklamat… Bolelo by mě, kdybych ti ublížila a taky… trochu mě to děsí.“

„Co přesně tě děsí?“

„Tvoje… reakce… Na to… co bych ti asi měla prozradit.“

„Teď… děsíš ty mě,“ zašeptal Eric, ale nevzdálil se ani o píď. Podíval jsem se spokojeně na toho Grizzlyho, co mě objímá a olizuje a pousmál se.

„To je docela vtipný prohlášení.“

….

„Upřímně… mi je v tuto chvíli vše jedno, Sally.“

„I kdybych měla tři bradavky?“

„I kdybys měla tři nohy a bradavice.“ Celkem trefa, hochu. „Nehodlám se tě právě teď vzdát,“ prohlásil a zmocnil se teď už na jisto mojí ústní dutiny. Nedokázal jsem odolat dlouho a následoval ho do chlupatých úchylných krajin, kam jsem zřejmě mohl jen já.

Vůbec na mě netlačil a ani se mě nesnažil položit do peřin. Stále čekal a jen líbal všechna odhalená místa vykukující zpod noční košilky. Krk jsem měl přibližně do dvou minut posetý zarudlými fleky a napuchlé rty už jsem ani nevnímal. Navíc se mi zase pod noční košilkou a peřinou, kterou jsem bravurně zvládl udržet na svých stehnech, postavil vojín do nebezpečného pozoru.

 

Ach bože, tohle nemůže dopadnout dobře a bez krveprolití.

Když mu řeknu pravdu, nejspíš mě rovnou zakousne, a když budu lhát, nikdy se k němu nepřiblížím tak, jak bych chtěl a jak by chtěl můj vlastenec. Za tohle medvědí líbání a mazlení bych ale dal svoje spoďáry a to i s životem.

Sakra! K čertu se vším! A hlavně do prdele se silonkami a sukní!

V tom případě je rozhodnuto. Nadechnul jsem se a odhodlaně promluvil nahlas a zřetelně.

 

„Ericu? Mohli bychom to nechat na jindy?“ Ty si ale posranej srab, Alexi!

„Co přesně?“

„No ten sex…“

„C-cože…?“ Zakoktal se Eric a já si všiml, že couvá. „Ty sis myslela… nikdy bych to po tobě nechtěl. Ne takhle…já… vzhledem k tomu, jak vypadám a taky…“

„Jen klid. Věděla jsem, že to nezamýšlíš. Ale tvoje obranná reakce stála za to.“

„Bylo to naschvál že.“

„Jo i ne,“ řekl jsem a vypláznul na něj provokativně jazyk. „Jsem trochu unavená a nechtěla jsem tě vyhánět tradičními nebo ujetými frázemi.“

„Dobře, ale stačilo říct a nechal bych tě být.“

„Já vím.“

„Takže zítra…“

„Zítra…“

„Dobrou noc.“

„Taky dobrou.“ Držel jsem spokojený úsměv dlouho. A jak zaklapli dveře, hned jsem se dal do práce s tou brzy stříkající fontánou, která málem předčasně praskla, což by víc připomínalo přehradu.

 

.

****

„Sally?“ Zavolal ráno moje jméno Eric, když scházel schody. Já ale už dávno seděl u stolu a jedl vynikající lívance s jahodovým sirupem. Polknul jsem rychle páté sousto a odpověděl, aby se moc nerozrušoval. A taky, protože jsem ho chtěl už vidět.

„Zde.“

„Přišel ti dopis,“ oznámil mi a podezíravě obracel obálku v rukou. Já mu hlavou naznačil, ať jí otevře.

„Fakt? Od koho?“ Sice jsem to řekl, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Ta stále zůstávala na stole plného jídla a v oblasti rozkroku mého chlupatého hostitele.

„Od tvého otce.“

„Jo, většinou má strašnej problém vyjádřit se písemně,“ poznamenal jsem pravdivě a vzpomněl si na toho podnikatele, který nedokázal vůbec psát domácí úkoly se svými dětmi. A jak ho otravovalo.

„Tentokrát zdá se neměl na výběr,“ řekl mi na to Eric, jehož pohled se změnil na vyděšený po přečtení pár řádků dopisu. To už bylo dost divné ale taky osvěžující. Jeho poker-face dostal barvu.

„Jak to?“

„Píše, že ho předevčírem odvezla rychlá.“

„C-cože?!“ Křikl jsem překvapeně a chutný kus lívance vykašlal zpět na talíř!