„Třeba si z nás někdo udělal blázny, aby podpořil myšlenku upíra,“ uchechtl se Bill.

„Fakt si myslíš, že by si dal tu práci a rozmístil ten popel tímto způsobem?“ zeptala se Rita chladně, když kolem něj prošla. Prohlédla si mrtvou ženu a prach kolem ní. Promnula jej mezi prsty a přičichla k němu. Ve vzduchu pořád cítila nasládlý pach, ale ještě jeden, trochu jiný. Kde ho už předtím cítila? Zbíhaly se jí sliny, které rychle zahnala. „Asi je zbytečné se ptát na svědky, co?“

„Ne, anonym nám před půlhodinou zavolal, že si šel zaběhat a našel je,“ podotkl Phil.

„Jsou tady minimálně od včerejšího večera,“ zamyslela Rita nahlas. „Jen mi nesedí, že byli dva. Náš pachatel to být nemůže, pokud se tedy nestal vlastní obětí.“

„Co tím chceš říct?“ zarazil se Phil.

„To nic, jen přemýšlím nahlas a snažím se neusnout,“ ujistila ho.

„Dlouhá noc?“

„Jako vždy.“

„Káva tě probere.“

„Možná právě kvůli ní mám dlouhé noci.“

„Přejdi na čaje.“

„V těch je taky kofein.“

„Tak zůstaň o vodě. Nebo zešílej a začni útočit na místní lidi a pij jejich krev.“

Rita na něj pohlédla vševědoucím pohledem, letmým úsměvem a pozvednutým obočím. Nenápadně ho kárala za špatný vtip. Phil jen zvedl ruce v tichou obranu a ušklíbl se. Rita si promnula kořen nosu. Vůně mrtvého masa byla příliš lákavá, ale bylo zde moc svědků. A ona se snažila udržet osobní rekord… „Věk okolo padesáti pěti až šedesáti, ale vypadá tak na třicet maximálně,“ začala vlastní identifikaci, než dorazí zbytek týmu, aby nemyslela na lákavé maso před ní. „Vlasy nedávno nabarvené. Oblečení poměrně nové. Nebyla zabita zde, ale vrah ji sem nejspíš musel dotáhnout. Aspoň chvíli. Má špinavé boty a sukni. Taková žena, jako ona, by si ani drobnou skvrnu neodpustila.“

Prohledala tělo ženy a našla její peněženku. Pochopila hned její dokonalý vzhled, který hyzdily chyby jejího vraha. Jednalo se o jistou Vivien Smithovou-Kowalski. Političku. Matku dvou dětí. Rozvedená. Její manžel, Bernard Kowalski, byl přistěhovalec. Rozvedli se před dvěma roky. Obě jejich děti byly dospělé.

„Poslední oběť byla taky ženská,“ zkusil se Bill opatrně zapojit do konverzace.

„Nemůžeme z toho moc usuzovat. Prozatím jsou obě pohlaví vyrovnaná,“ uznala Rita a vstala.

„Je to náš člověk?“ zeptal se Phil.

„Pokud narážíš na ten znetvořený obličej, pak ano. Byl tentokrát tak laskavý a zanechal nám aspoň její občanku,“ pronesla Rita sarkasticky. ‚Teda pokud ten prach vedle není náš Krvesajec,‘ pomyslela si.

Když za okamžik slyšela skřípání brzd, otočila se na patě a šla zpátky ke svému autu. Setkat se s forenzním týmem, když už sama přišla na totožnost oběti, opravdu nechtěla.

***

Vyvěsila na tabuli další dvě fotky mrtvých těl, obě byly ženy. Prach vedle té poslední byl od muže. Očima zkoumala zdeformované tváře. Téměř fascinovaně, zblízka si prohlížela fotografie a zhluboka dýchala nosem. Snad si snažila vybavit každý pach mrtvého těla zvlášť.

„Neměla bys být v terénu?“ slyšela ze sebou Philův hlas.

„Poslala jsem Buřta, aby se vyptával po okolí,“ odvětila Rita, aniž by odtrhnula zrak od tabule před sebou. Oním Buřtem myslela Billa.

„A zbytek?“

„Mají napilno. Jeden šel na forenzní zjistit, zda měly oběti v sobě nějaký jed nebo něco, druhý šel obeznámit rodiny, třetí se šel nažrat, protože nestihl oběd… Nejsem jejich chůva, nezajímá mě, co dělají, dokud dělají svou práci pořádně.“

„A ty jsi už jedla?“

Phil se postavil do jejího zorného pole. Bez komentáře ho odsunula stranou a podepřela si hlavu.

„Zešílíš.“

„To se určitě nestane. Jen se snažím najít spojitosti. Proč zaútočil tak brzo po sobě…? Doposud se držel se stanovených pravidel.“

„Pravidel?“

„Nikdy neútočil tak brzo po sobě. Nikdy neútočil na dvě stejná pohlaví po sobě.“

„Moc to řešíš.“

„Ne, zamysli se se mnou,“ vybídla ho Rita, téměř vzrušeně, přešla k tabuli a ukázala mu fotografie obětí podle jejich stáří. Skutečně se střídali muži a ženy.

„Už předtím zaútočil na dva muže popořadě.“

„To je žena, byť vypadá jako chlap.“

„Rito…“

„Já vím, moc nad tím přemýšlím.“

Phil přikývl a pousmál se. „Nechceš něco zakousnout?“

‚Ani nevíš, jak ráda bych se zakousla do masa, klidně i do tvého…‘ pomyslela si Rita, ale nic neřekla. Jen se mile usmála. „Možná později,“ odpověděla na jeho otázku, než se znovu otočila na fotografie.

***

Kousala do víčka od fixu. Na tabuli vytvořila už mnoho šipek, které poté smazala. Snažila se najít spojitosti, které jí unikaly. Nebo mezi oběťmi žádné spojitosti nebyly? A jejich vrah si vybíral náhodně? Přesto díky jednomu ze svých kolegů byla schopna zjistit, že předešlá oběť, majitelka vetešnictví, měla častou návštěvnici. Cilililink. Správně - nebyl to nikdo jiný, než Vivien Smithová-Kowalski. Dle výpovědi její dcery, která ji tady čirou náhodou přijela před týdnem navštívit a zůstala až doposud pod její střechou (Rita tipovala problémy s manželem, dle její ostražitosti vůči jejímu kolegovi), Vivien Smithová-Kowalski často navštěvovala vetešnictví, které bylo přes několik bloků od jejího domu. Doma měla hojnou sbírku bordelu a zbytečností z toho krámu.

Ani si neuvědomila, že nad tabulí s šesti těly proseděla alespoň půlku dne. Setmělo se. Uvědomila si to, až když si Phil odkašlal. „Hodláš dneska skončit?“ zeptal se jí s vtipem v hlase.

„Asi ne, přespím tady,“ ujistila ho, než se ušklíbla.

„Napadlo tě něco?“ zeptal se, když ji odvážel domů.

„Podle výpovědi dcery Vivien Smithové-Kowalski chodila její matka často do jednoho baru. Asi se tam dnes večer podívám.“

„Řekni narovinu, že si chceš prostě najít nějakou holku na jednu noc.“ Rita na něj hodila vševědoucí pohled a Phil se zasmál. „Mám snad pravdu?“ Odpovědí mu byl pořád upřený, otrávený pohled jeho kolegyně. „Fajn, kde tě mám vyhodit?“

***

Stála před pochybným podnikem Violet Elephant. Jen stěží dokázala uvěřit, že by osobnost, jako byla Vivien Smithová-Kowalski mohla být bisexuálka nebo snad dokonce i lesbička. Podnik Violet Elephant byl totiž gay bar. A Rita Wintourová ho až důvěrně dobře znala. Většinou zde chodila, aby ulovila nějakou zoufalou ženu. A že těch zoufalých lesbiček byl už slušný počet. Některé sem chodily pravidelně, jiné tam byly pouze jednou a naposled. Noc strávenou s Ritou další den pokládaly za vlastní zklamání a ovládnutí se alkoholem. Pochopitelně prchaly z jejího bytu za křiku, že se moc omlouvají a že na ně má zapomenout, což bylo pro Ritu ideální. Jiné ji ovšem vyhledávaly pro opakovaný styk. Nevadilo jí to. O to lepší měla nyní pocit, když vstoupila dovnitř. Nešla se sem sice zabavit v tom správném slova smyslu, ale především za prací.

„Ach, Rito, zlatíčko!“ zavolala na ni žena vysoká dva metry. Nenechte se zmást - tato osoba byla při narození mužem. Jen jeho duše byla ženská a nemohl déle snášet bolest žití v těle, které nepokládal za své.

„Sam, vypadáš skvěle,“ usmála se na ni Rita a nechala ji, aby ji políbila na obě líčka.

„Dlouho jsem tě tady neviděla. Dáš si jako obvykle?“

„Není třeba. Jsem tu jenom na chvíli.“

„Chvíli?“

„Jsem tu pracovně.“

Sam zalapala po dechu a rozhlédla se kolem. „Stalo se snad něco?“

„Znáš tuhle ženu?“ zeptala se Rita a ukázala jí fotku. „Ne jako političku, ale svou stálou zákaznici,“ odpověděla Rita na její nevyřčenou otázku a zmatení v očích. Sam si fotografii Vivien prohlédla a přikývla.

„Začala se tady objevovat asi tak před dvěma roky. Ne, třemi.“

„Nevíš, zda tady byla poslední dobou často?“

„Téměř pravidelně.“

„Kdo s ní často odcházel?“

„Mladé dívčiny. Náctileté.“

„Nějaké konkrétní?“

„Rito, brouku, víš, že nemohu mít oči všude. A i kdybych to náhodou viděla, mlčela bych. Co když jsou ty dívky nevinné?“

„Sam, mám tě obvinit z napomáhání vrahu?“

„No dobře,“ rozčertila se Sam a spravila si plavé vlasy za ucho. Kývla pohledem směrem ke skupince náctiletých dívek. „S těmi se bavila nejčastěji. A tamta,“ kývla směrem k osamocené černovlásce, „se ji snažila ulovit poslední dobou často. Vždycky si toho spolu hodně napovídaly. Ode mě ale nic nemáš.“

„Samozřejmě,“ souhlasila Rita. „Dám si Ďábelský polibek.“

„Ode mě?“

„Hm, ten možná potom, puso.“

Svůdně na ni mrkla a Sam vydechla téměř vzrušeně. Obě se zasmály, než jí Sam předala drink. Rita se rozhlédla po baru, než zamířila k osamocené tmavovlásce. Jako by omylem se jí otřela bokem o rameno. Tmavovláska k ní plaše zvedla pohled modrých kukadel. A Rita by přísahala, že ten pohled by ráda viděla naplněný chtíčem po ní. Zahnala chlípné myšlenky, vřele se usmála a zeptala se: „Mohu si přisednout? Nebo už je obsazeno?“

„Jistě, je tady volno,“ usmála se tmavovláska plaše.

Rita se usadila naproti ní a ťukla o její sklínku tou svou. „Co tady dělá tak nevinná, mladá duše, jako jsi ty?“

„Asi to samé, co vy.“

„Proč vykání? To nesnáším.“

„Neznámým často vykám.“

„Možná nemusím být tak neznámá,“ navrhla Rita. Tváře náctileté zrůžověly a ona uhnula pohledem. Rychle smočila úzké rty v bílém víně. Nervózně se zavrtěla a ostýchavě k ní znovu vzhlédla. Rita ji sledovala s oslnivým úsměvem. „Pokud tedy chceš,“ dodala jako by omylem. Mladší ročníky jí nevadily. Pokud je jí ale méně než šestnáct, požene ji sviňským krokem. Sice by za hřích stála, ale nerada by měla opletačky s jejími rodiči nebo chodila po soudech. Ona, jakožto osoba, co má chránit zákon…

Mladá dívka se zhluboka nadechla nosem. Rita musela uznat, že jí až tak sladce nevoní, jako jiné ženštiny zde. Možná proto, že je pořád příliš mladá. Sotva měla vyvinutá prsa nebo boky, kterými by mohla svádět svou partnerku na jednu noc. Možná je zde omylem. Možná zde hledá své pravé, nejisté Já. Chce snad, aby to byla právě Rita, kdo zničí její naděje na lesbický vztah? Chce snad, aby jí otevřela oči, že se příliš bojí, takže raději zůstane v „bezpečné“ zóně heterosexuality? Co ovšem Rita musela uznat, bylo, s jakým gustem do sebe ládovala postupně jednu skleničku bílého vína za druhým. Netrvalo dlouho a mladá ženština po pěti skleničkách vína odpadla. Rita si povzdychla. Pochybovala, že by se politička zahazovala s někým, jako je tato dívka, když podle svědectví její dcery měla slušnou výdrž, co se alkoholu týče. Rita dokončila svůj drink a vstala. Informuje Sam, že její zákaznice odpadla, takže by měla nejspíš zavolat domů, aby se jí něco nestalo.

V půlce cesty k baru, kde si chtěla objednat další drink, se ovšem zastavila. Sledovala ty tmavé vlasy svůdně svěšené podél pevných prsů, svůdné boky, drobnou prdelku - ach, ano, ta vůně ji udeřila do nosu ještě předtím, než si jí všimla. V té hromadě tančících těl by ji málem ani nezaregistrovala. Novinářka Anna Hayworthová ji nepřestávala překvapovat.

***

„Dvakrát whisky!“

Rita se zkoumavým pohledem ohlédla přes rameno. Nečekala, že novinářka bude až tak odvážná a přiblíží se sama. Nebo ji snad nepoznala? Pravda, v jejím velkém světě novinařiny nějaká mrzká policistka jistě nezabere příliš místa a z paměti se její tvář snadno smaže. Ale Rita měla odjakživa paměť na tváře. A vůně.

„Zdravím, slečno Wintourová,“ usmála se na ni Anna oslnivě a usadila se vedle ní.

Rita se ušklíbla. „Divím se, že jste si konečně zapamatovala ten drobný rozdíl,“ uchechtla se.

„Pamatovat si je součástí mé práce.“

„V tom případě si nepamatuji, že byste zmiňovala toto mezi své záliby.“

„Je snad protizákonné chodit do gay barů?“

„Pokud máte správnou orientaci, pak ne.“

„Mohu se ptát na to samé. Stejně tak, zda jste si jistá svou orientací.“

„Nechápu, na co tím narážíte,“ uznala Rita a objednala si další drink. Anna si pohotově objednala to samé, co Rita.

„Jde z vás cítit chlap, slečno Wintourová.“

„A z vás alkohol.“

Anna se k ní nahnula a zhluboka se nadechla, čímž Ritu zarazila. „Jo, je to chlap. Tipuji okolo třicítky až čtyřicítky,“ usoudila Anna nahlas, než se opile zasmála, div nespadla ze židle. Rita se ovšem nesmála. Phil z ní snad šel ještě cítit? Důkladně se přece umyla. A jak ho vůbec mohla cítit…?

„Jste opilá,“ usmála se vítězoslavně. Nenechá se rozhodit.

„To jsem!“ souhlasila Anna a opřela se lokty o pult. „Ale bavím se. Co vy?“

„Ve vaší přítomnosti má můj osamělý večer smysl,“ ušklíbla se Rita.

„Byl to kompliment nebo ironie?“

„Možná trochu z obojího?“

„Jste krutá, slečno Wintourová.“

„A vy si moc k tělu berete mé poznámky, slečno…“ zarazila se a svraštila obočí. Anna se ušklíbla, složila ruce na hrudi a čekala.

„Že si ani nepamatujete mý jméno?“ zeptala se pobaveně.

„Anna…“

„A jak dál?“ zeptala se po chvíli, když policistka tápala.

„Nemám-zdání-a-je-mi-to-fuk, prdelko,“ odvětila Rita ironicky a dopila svůj drink.

„Takže jste tady na lovu. To se jen tak nevidí,“ poznamenala Anna a nekomentovala svou novou přezdívku. Spíše se záměrně opřela lokty o opěradla a prohlédla si svou spolusedící.

„Očividně jste tady na lovu i vy,“ kývla Rita k jejímu dekoltu, jehož knoflíčky byly svůdně rozevřené víc, než když se s ní poprvé setkala. Nyní dokonce viděla její černou, krajkovanou podprsenku a poodkryté levé prso. Anna se samolibě usmála a vypila další sklenku whisky na jeden zátah. Rita se bavila. Po dlouhé době se skutečně bavila. Měla dokonalý výhled, krásku vedle sebe a ta její vůně ji lákala víc, než cokoliv jiného za dnešek.

„To máte pravdu,“ pokývala Anna hlavou.

Ze žhavě začínajícího večeru, kdy si Rita myslela, že by opilou novinářku mohla dostat k sobě do postele, nakonec sešlo. Když se vrátila z toalety, Sam jí řekla, že ta krásná žena zaplatila za ně za obě a vypařila se. Nenechala po sobě nic. Ani číslo, ani slůvko. A Rita ztratila i chuť dále lovit. Její krásná kořist jí unikla těsně pod nosem.

***

Opila se nakonec víc, než bylo zdrávo. Ale nepamatovala si, že by si s sebou do postele vzala pohlednou ryšavou ženu po třicítce. Smrděla po cigaretách a potu. Jak si mohla proboha vybrat někoho takového? Asi byla hodně zoufalá, když ji opilou zanechala Anna Hayworthová o samotě, aniž by se rozloučila. A to ji předtím tolik sváděla! Rita se rozhlédla kolem. Pokoj, ve kterém se probudila, nepoznávala. V hlavě jí ještě doznívaly hlasité noty hudby z baru.

„Už utíkáš?“ zeptala se zrzečka a přitiskla se k ní. Rita k ní pohlédla. Měla jasně zelené oči, pihy po celém nose a líčkách. „Copak se ti naše noc nelíbila?“

Určitě by se mi líbila, kdybych neměla okno. „Můžeme si ji klidně zopakovat teď,“ navrhla jí hravě a palcem jí přejela po bradě. Žena se na její bok přitiskla svým klínem a nohu lenošivě přehodila přes její tělo, prsy se jí natiskla na rameno.

„Mám začít nebo začneš ty?“ zeptala se jí svůdným hlasem, když rukou bloudila po jejím vypracovaném břiše. Neznámou zrzečku vzrušovala pevná stavba těla této tajemné ženy. A sex na jednu noc vyhledávala, aby si zpestřila svůj nudný život, aby nacházela mezi hromadou lidí právě takové ženy, jakou byla Rita. Vyhoupla se jí na klín a dlaněmi přejížděla po těle pod sebou. Rita nic nedělala, chtěla vědět, čeho všeho je tato veveruška schopná. Přivřela oči nad příjemným dotykem na svých bradavkách, které zrzečka jemně promnula mezi zkušenými prsty.

Chtivě se proti ní pohnula boky a trochu ji tak nadzvedla. Zrzečka se pohnula proti jejím bokům a spokojeně zavrněla. Rita sevřela její vlasy mezi prsty, když se k ní sklonila, a jemně zatáhla. Najednou ji ze sebe shodila a uzemnila pod sebou. Hladově se vrhla na její rty, které přímo prahly po polibku. Zkousla její spodní ret a jemně potáhla. Z hrdla se zrzečce vydralo spokojené vydechnutí. Otřela se svým klínem o její stehno. Ryšavý kožíšek Ritu příjemně lechtal na stehně, když svůj pohyb ještě párkrát zopakovala. Kolenem ji přiměla zůstat v klidu ležet a ušklíbla se.

„Jsi hravá,“ podotkla.

„Ty jsi večer taky byla,“ přejela jí zrzečka po pravém prsu, který jemně stiskla.

„Asi jsem vystřízlivěla.“

„Škoda, byla to s tebou zábava.“

„Kdo říkal, že to nebude zábava i nyní?“ pozvedla Rita hravě obočí. Rukou sjela mezi její nohy a prsty se jemně otírala o její klín. Dráždila ji, jak nejlépe uměla, a když se kroutila vzrušením, pomalu do ní pronikla ukazováčkem a pořádně jím zahýbala do stran.

Zrzečka zavzdychala a její tělo se kroutilo do stran v návalu hrubé rozkoše. Drtila mezi prsty prostěradlo a vzdychala slastí. Rita pozorovala každou její reakci zkoumavým pohledem zblízka. Jemně olízla její pravou bradavku, než se na ni přisála. Pronikla do ní dalším prstem, zatímco palcem druhé ruky ji hladila jinde.

Všimla si, že zaklonila hlavu dozadu a snažila se pořádně nadechnout. A v tu chvíli si toho Rita všimla.

Špičatých zubů.

A až příliš sladké vůně, kterou doposud nevnímala.

Nedala na sobě nic znát.

To, že nyní przní nějakou upírku, přece nemění nic na faktu, že si chce taky užít trochu zábavy a rozkoše. Konflikty mezi jejich druhy může řešit až potom.

***

Mohla se do ní zakousnout, když se blížila k orgasmu. Mohla jí zlomit vaz, kdyby chtěla. Ale Rita nebyla hloupá. Její pach se nenacházel ani na jednom z míst činů. A to, že je upírka, z ní nedělá vraha nebo násilníka. Ale svůdnici ano. Už se ani nedivila, že jí tak snadno podlehla. Navíc opilá. Ale jedno jí musela nechat. Své prsty rozhodně ovládat uměla. Nebo to, jak se o ni otírala, jak jejich těla uměla uspokojit pouhým třením o to druhé.

„Kdyby sis to chtěla zopakovat,“ usmála se na ni zrzavá žena, když jí podávala své telefonní číslo.

„Určitě,“ usmála se na ni Rita mile a spravila jí pramen vlasů za ucho. „Jen tak tě z hlavy nedostanu,“ slíbila jí.

„Mám tedy čekat brzké zavolání?“

„Možná. Jsem dost zaneprázdněná.“

„Buď opatrná,“ zastavila ji její slova na prahu a otočila se k ní. „V městě řádí ten vrah. Byla by škoda přijít o kus, jako jsi ty.“

Rita se pohrdavě usmála. „Nápodobně,“ řekla jen, než za sebou zavřela dveře.

Než opustila hotel, vyhodila papírek s telefonním číslem do koše.

***

Rusovlasá upírka se jmenovala Santhalia Odisha. I přes svůj poměrně mladistvý věk to byla hlava upíří rodiny Odishy a také jeden z hlavních hlasů, kdykoliv se upíří společenství tohoto města scházelo. A že dnes dopoledne měli pořádný důvod, proč se sejít. Předstoupila před ně sama, zbylí vůdcové jejich drobného společenství se nedostavili. Oslovila je přátelsky, jako vždy. Když ovšem došlo na hlavní téma jejich schůzky, její hlas byl ostrý jako břitva a chladný jako led.

„Který z vás pomatenců se neumí ovládat?“ zavrčela vztekle, až se její hlas rozezněl po celé místnosti. „Který z vás přišel o rozum a začal lovit víc, než mu bylo zdrávo?“

Všichni mlčeli. Nacházelo se zde mnoho významných lidí, tedy upírů, kteří se vmísili mezi lidi a dokonale je doposud klamali. Přes doktory, právníky, herce, makléře až po politiky. Z každé důležitější branže minimálně dva nebo tři. Museli mít spoje všude, aby se udrželi navzájem v bezpečí a mohli si krýt záda, když to bylo potřeba.

„O toho se už někdo postaral,“ ozval se chladný hlas.

Santhalia pohlédla do davu upírů a vyhledala chladný pohled nějaké ženy. Odfrkla si. „Skutečně?“ zeptala se pochybovačně a sestoupila až k ní. Předstoupila před Annu Hayworthovou, která ji propalovala pohledem. „Viděla jsi snad někoho?“

„Ano,“ souhlasila Anna. Byla jsem to já, kdo ho zabil! „Nebyl to někdo z nás.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„Poznám ty, které jste proměnila, paní Santhalio,“ zlehka se jí uklonila. Poznám lidi, ze kterých jsi udělala stejnou příšeru jako ze mě! „Byl to někdo zvenčí.“

„Nikdo zvenčí to být nemohl. Musela bych se o tom dozvědět.“

„Porušil tedy pravidla při vstupu.“

„Pochybuji,“ ujistila ji Santhalia, než se otočila na patě a vrátila se zpátky na pódium. „Kdokoliv z vás pocítí hlad nebo žízeň…“ otočila se k nim a měla nespokojený výraz. „Kdokoliv z vás zaútočí na dalšího člověka, toho sama zabiju,“ slíbila.

Ozval se jednohlasný souhlas. Až na jeden hlas.

Anna Hayworthová mlčela. Byla touhle příšerou díky příšeře na pódiu.

Ale i Santhalia Odisha brzy zemře…

***

Rita si opláchla obličej, když dorazila do práce. Měla hlad. A to byla chyba. Kdyby nepoznala, že se jedná o upírku, nikdy by nepocítila tak velký hlad, jako dnes ráno. Obávala se, že to nebyla jen tak ledajaká upírka. Uměla svou vůni tak snadno schovat. Ani si nevšimla těch tesáků. Vztekle zavrčela a udeřila do zdi. Hned zanadávala, když její dlaní prostoupila bolest do celé ruky. Párkrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila.

Přesvědčovala se, že neví, kdo je.

Hromada kávy ji neuklidnila, spíše její žaludek vypovídal službu a ona půlku dne zvracela.

„Vypadáš příšerně,“ neodpustil si Bill, když kolem ní prošel.

„A ty jakoby tě někdo vytáhl ze záchodu,“ reagovala na jeho poznámku trpce.

„Jestli ti je blbě, mazej domů.“

„Polib si.“

„To můžeš udělat ty, zlato.“

„Ještě bych od tebe něco chytla.“

„Nehádejte se, vy dva,“ poprosil je Phil, když k nim přešel.

„Neříkej mi, že máš blbý zprávy,“ ozvala se Rita podrážděně.

„Mám,“ souhlasil Phil váhavě. Rita si promnula kořen nosu.

„Co tentokrát?“ zeptala se.

Phil na ni pohlédl. „Tohle se ti nebude líbit.“

„Snesu cokoliv.“

Phil si zkousl spodní ret. Pořád váhal.

Nakonec vytáhl fotky ze složky a vylepil je na tabuli. Rita jen bolestně zavřela oči a zakryla si tvář. Tohle jsem fakt posrala. „Heather Kowalski. Druhá dcera Vivien Smithové-Kowalski a Bernarda Kowalskiho. Nezvěstná od včerejšího večera. Naposledy spatřena v baru v tvé přítomnosti, Rito,“ kápl božskou Phil.

Pohledy všech se stočily na Ritu, která krásnou šestnáctiletou tmavovlásku ze včerejšího večera poznávala až moc dobře.