Leželi v posteli, příjemně unavení po milostném aktu. Nazí se zachumlali do peřin a teď si mlčky hleděli do obličeje. Gage zvedl dlaň a pohladil chlapce po tváři.

„Dneska neutečeš?“ Zašeptal a zasmál se. Jude chvíli dělal, jakože přemýšlí a pak se taky usmál.

„Dneska ne. Ale jestli budeš mít často takový blbý otázky, tak už sem nepáchnu.“ Gage se znovu usmál. Naklonil se k Judovi a dlouze a romanticky jej políbil. Začali se objímat, hladit a muchlovat, když Gage ucítil, jak se chlapcovo přirození znovu našponovalo.

„Máš náladu na další kolo?“ Rýpl si a Jude se trochu zarděl. Nakonec zavrtěl hlavou.

„Už je pozdě. Měl bych jít. Každá minuta navíc znamená delší vyptávání mé matky a tomu bych se rád vyhnul.“ Sedl si na postel a začal se oblékat. Zezadu jej objaly lehce vypracované ruce.

„Říkal jsi, že dneska mi neutečeš,“ zašeptal mu do ucha. Jude se k němu otočil, pohlédl mu do očí a vážně prohlásil: „Já neutíkám.“

Gage taky zvážněl. „Jude, já...Nechci aby sis myslel, že je tohle záležitost na jednu noc. Asi je moc brzy na to, abych něco takového říkal, ale-“

„Je moc brzy,“ přerušil ho Jude. A ne proto, že by to snad necítil stejně. Ale po ztrátě otce a po tom všem, co se stalo mezi ním a jeho matkou, si musel přiznat, že se bojí. Měl strach vázat se na cokoliv a kohokoliv a moc dlouho nenáviděl svět a lidi kolem, aby připustil, že existuje i něco krásného. Gage zklamaně sklopil oči. Chlapec si toho všiml a opět mu pohlédl do tváře.

„To ale neznamená, že to pro mne dneškem končí. Gagei, ať ti to stačí nebo ne, já ti teď můžu říct jen to, že je mi s tebou dobře. Nic víc, nic míň. Víš, co umřel táta tak…“ Chlapec se odmlčel, když i uvědomil, že kdyby začal mluvit o své rodině, vyvolalo by to otázky a on neměl náladu o tom mluvit. Ne teď. „To je jedno. Teď už vážně musím jít.“ Vstal z postele a odcházel k výtahu. Učitel se pomalu vydal za ním, stále ještě nahý, v celé své kráse a když si toho Jude všiml, měl co dělat, aby se znovu nevrhl do postele. U výtahu jej muž uchopil za paži a přisunul k sobě.

„Myslím, že prozatím mi to stačí,“ zašeptal. „Můžu tě ještě naposledy políbit?“ Zeptal se a aniž by čekal na odpověď, sklonil se k mladíkovi, ovinul kolem něj ruce a věnovali si dlouhý romantický polibek. S potěšením si vychutnával, jak se Jude nebrání a pomyslel si, že ať ten kluk říká co chce, cítí to samé co on…

 

 

Bylo už pozdě večer a Jude doufal, že Suzzane i Simon budou už spát. Povzdechl si, když si všiml, že světla v domě jsou stále rozsvícená. Pomalu otevřel domovní dveře, doufajíc, že bez povšimnutí proklouzne do pokoje, ale z obývacího pokoje se ozvaly hlasy.

„Jude, kde jsi byl tak dlouho,“ zvedla se jeho matka z gauče a se Simonem se na něj zadívali. Chlapec pokrčil lhostejně rameny. „Venku.“

„A mohl by jsi to nějak konkretizovat!?“ Přišla k němu, založila ruce na prsou a přísně e na něj dívala. „Měla jsem strach, není to poprvé co ses takhle po nocích toulal venku. Mohl by jsi mi příště říct kam jdeš, nebo aspoň kdy se vrátíš.“

„No, to bych asi mohl.“ odkašlal si chlapec. „Ale neudělám to, protože ti do toho nic není,“ odpověděl Jude s ledovostí v hlase jemu blízké.

„Přestaň,“ zasyčela už naštvaná Suzanne. „Přestaň být ke mně pořád tak drzý! Já jsem tvoje máma, mám o tebe strach a už mě nebaví se s tebou pořád dokola jen dohadovat!“

„Mně taky ne. Takže, když dovolíš, půjdu teď do svého pokoje,“ odvětil Jude suše a otevřel dveře, když se ozval Simon.

„Mám pocit, že se tě tvá matka na něco ptala,“ stoupl si vedle Suzanne a ten postoj vyjadřoval vše. Dva proti jednomu, alespoň tak to Jude vnímal.

„A z jakého důvodu máš ty pocit, že máš právo, se do tohohle míchat?“ Zeptal se sarkasticky chlapec skrz zaťaté zuby, aniž by pohnul jediným mimickým svalem, avšak uvnitř něj už to začínalo vzteky vřít.

„Už jsem ti to vysvětloval. Jestliže se chováš neuctivě ke své matce, je to i moje záležitost.“ Simon se napřímil aby dal najevo svou neústupnost a jistotu své pozice v tomto stále se opakujícím konfliktu. Juda napadla spousta nepěkných věcí, které by mu mohl odpovědět (a Simon i Suzzane to vlastně očekávali), nakonec se ale zhluboka nadechl a uvědomil si, že nemá energii a náladu na další horlivou výměnu názorů. A že si vlastně nechce těmito výstupy kazit předchozí příjemné události. Svěřovat se ale s tím, že měl dnes poprvé sex, ještě k tomu s mužem a ještě k tomu navíc s vlastním učitelem, to opravdu neplánoval.

„Byl jsem u spolužáka. Stačí?“ Zalhal nakonec. „Můžu už teď laskavě, s vaším dovolením, odejít do svého pokoje?“ Zeptal se jízlivě a Suzzane překvapeně přikývla. Čekala další vlnu křiku a hádky, a i když by byla ráda, aby byl její syn přinejmenším sdílnější, musela uznat, že tohle nečekala. Jude za sebou zabouchl dveře a ona se podívala na Simona.

„No, musím přiznat, že tohle proběhlo překvapivě hladce,“ podíval se na ni a ona přikývla. Pak se vrátil do obývacího pokoje. Suzzane ještě chvíli stála na místě a hleděla na zavřené synovi dveře. V duchu se varovala, aby se na tento okamžik neupínala a nic si od toho neslibovala, nakonec se ale přistihla, že se usmívá, když kráčela zpátky ke gauči. Posadila se a pomyslela si, že je možná stále naděje. Že to opravdu asi ještě nemá se svým synem vzdávat…

 

 

Nechte mě být. Prostě mě jen nechte být a nevšímejte si mě! Nic víc nechci!

Jude stál opřený o zavřené dveře a opakoval si v hlavě tyto věty, jako nějakou mantru. Něco se změnilo a on už vůči matce necítil zášť, křivdu nebo něco podobného. Chtěl jen aby ho nechala na pokoji, aby třeba dělala, že neexistuje, protože už byl z toho všeho tak unavený. V poslední době ho i párkrát napadlo, že by to mohli urovnat. Postupně, krůček po krůčku. Pak se mu ale vždy vybavil ten den, to strašné počasí, to parkoviště, ta strašlivá bezmoc, žal a hlavně vztek, že i když se snažil, nemohl to překonat a odpustit jí. Jenomže ho to všechno tak strašně emočně vyčerpávalo. Najednou se na něj všechny tyhle věci sesypaly, jeho rodina, to s Gagem a to jak si uvědomil, jak sám se cítil poslední rok a půl, že se najednou svezl podél dveří, o které se stále opíral a zuřivě se rozplakal.

Seděl tam, rukama si objímal kolena a přerývaně vzlykal. A když už si myslel, že je po všem a začal se cítit trapně, že tu bulí jak malé děcko a vlastně ani neví proč, vzpomněl si na tátu. Jak si spolu hráli, smáli se a jak mu vždycky rozčepýřil vlasy. Najednou se mu začalo strašně stýskat, tolik si přál, aby tu byl s ním a nic z toho všeho se nestalo. Moc mu chyběl.

Znovu se usedavě rozplakal. Bylo toho všeho najednou hrozně moc. I celá ta záležitost okolo Gage, měl z toho všeho smíšené pocity. Na jednu stranu, byl za něj rád, líbilo se mu být s ním, dotýkat se ho, líbilo se mu jak se dotýkal on jeho, jak se líbali a milovali. Ale připustit si, že se zamiloval do muže nebylo vůbec lehké a on měl strach, jak s tím bude žít. Co až na to přijde jeho okolí? A co by na to asi řekl jeho otec? Nakonec zjistil, že má jen dvě možnosti: buď to se svým učitelem celé skončí a bude doufat, že to byl jednorázový úlet. Nebo se tomu prostě poddá a bude statečně čelit všemu, co to obnáší. Ani jedna z variant se mu příliš nezamlouvala.

Když tam pak ještě chvilku seděl, hlasité vzlyky se pomalu měnily na tiché kanoucí slzy a i ty nakonec zaschly na jeho tvářích, uvědomil si, jak strašně je unavený. Pomalu se zvedl, rozhýbal kolena, která mu dřepěním na zemi ztuhla, a šel se osprchovat. Do postele pak padl naznak, jako právě zastřelený voják, vlasy měl ještě mokré, a jen co se přikryl, usnul tvrdým bezesným spánkem.

 

 

 

Pip pip pip pip! Zvuk budíku jej bodal do uší. Pipip Pipip Pipip Pipip! Ještě chvilku, prosím, ještě pět minut, proboha! PIPIPIPIPIPIPIP!! Zatraceně!!!

Jude vytáhl ruku zpod peřiny, když pochopil, že ten krám bez jeho přičinění nesklapne. Jedním zmáčknutím vypnul ten pronikavý zvuk a neochotně se posadil. Nejdříve se se zívnutím protáhl a pak se jako nemrtvý došoural do koupelny. Pohlédl do zrcadla a trochu se vyděsil. Bělmo měl zčervenalé, víčka oteklá a pod očima měl tmavé kruhy. Povzdechl si, opláchl si obličej a vykonal ranní hygienu. Následovala jeho obvyklá snídaně ve formě silné kávy a stejně tak silné cigarety a nakonec se vydal na autobus do školy. V polovině cesty si uvědomil, že se tam i docela těší. Že se těší až ho uvidí.

 

 

 

Oba byli dost chytří na to, aby během vyučovacích hodin dělali jakoby nic. I když se na sebe sem tam nepozorovaně usmáli. Bylo to svým způsobem vzrušující, oba to cítili, ten mírný adrenalin, to tajemné spojení mezi nimi, o kterém nikdo nevěděl. Užívali si to.

Profesor Williams vypadal přesně tak, jak si ho většina lidí představí, když se řekne profesor fyziky. Měl prořídlé umaštěné vlasy, veliké brýle a nosil ošoupané tvídové sako. Od důchodu ho dělily asi dva roky a po chodbách školy vždy chodil se štosem papírů, sešitů a učebnic. Ačkoliv to byl velmi inteligentní muž, jeho hodiny byly dlouhé a nudné. Jeho výklad byl monotónní a překvapit dokázal jen nečekaným testem. Po jedné z těchto nekonečných hodin Jude téměř vyběhl ze třídy aby se protáhl a taky ulevil močovému měchýři. Cestou ze záchodu pak potkal Gage. Ustoupili kousek stranou od ostatních studentů.

„Ahoj,“ řekl tlumeně Gage a zatvářil se ustaraně. „Jsi v pořádku? Vypadáš trochu servaně.“

„Jsem v pohodě.“ Jude se pokusil usmát a učitel mu úsměv oplatil.

„Přijď dneska do ateliéru. Musíš trénovat. Chtěl bych, abys začal zkoušet i malbu.“

„A můžeš mi slíbit, že budeme opravdu malovat?“ Jude zvedl vyzývavě jedno obočí a Gage se tiše zasmál.

„Samozřejmě. Budeš malovat, na tom trvám. Nesmím dopustit aby se tvůj talent přestal rozvíjet,“ řekl vážně. Juda to překvapilo a trochu zklamaně sklopil oči. Gage si toho všiml. „Na druhou stranu,“ zašeptal, nenápadně chlapci přiložil ruku na bok a přitáhl jej k sobě, jen o pár centimetrů, ale to gesto mluvilo za vše. „Cokoliv bude následovat, bude velmi příjemný bonus, který, jak jsem přesvědčen, si užijeme oba dva.“ Jude roztáhl rty v úsměvu a oba se vydali za svými povinnostmi.

Jude si říkal, jak je možné, že má vůbec nějaké pochybnosti, protože kdykoliv spatřil Gage, všechny problémy šly stranou a on si jen užíval jeho pohledy a přítomnost. Bože, já se asi fakt zabouchnul, přiznal si nakonec a vešel do učebny. Přistihl se, že už se těší, až vyučování skončí a pojede do ateliéru.

Když se setkali v Gageově království, učitel mu opravdu zadal práci a nechal chlapce, ať trénuje. Uvařil jim tu výbornou kávu, zapálil si cigaretu, (Jude se zeptal zda si taky může zakouřit a Gage mu s úsměvem donesl popelník) a nakonec si sám sedl ke stojanu, kde měl rozdělané své plátno. Jude se chvilku věnoval svému úkolu, pak ale začal pokukovat po Gageově obrazu. Nakonec přestal věnovat pozornost nudnému zátiší úplně. Sledoval, jak si jeho mistr míchá barvy, jak udělá nepatrný tah štětcem na jednom konci plátna a vzápětí na druhém a jak se mu pod rukama rodí další úžasné dílo. Byl naprosto ponořený do práce, naprosto soustředěný a přitom bylo vidět, jak ho to baví a naplňuje. Působil tak sebevědomě, byl si jistý, kde a jak přidat tmavou barvu, kde světlou, jak namalovat přesně to, co chtěl. Ta sebejistota na chlapce asi zapůsobila nejvíce, byl tím koncertem barev a tahů úplně uchvácen.

„Už máš hotovo?“ Gage se najednou otočil a podíval se na mladíka, který zamrkal, jakoby se probral ze snu. Usmál se, jako vždy. „N-ne, asi ne úplně. Promiň. Ale sledovat tě při práci je fascinující. Je to úžasné,“ přiznal Jude a stále se zasněně díval na Gageův obraz.

„Děkuju.“ Gage vstal a přistoupil k Judovu zátiší. Chlapec se teď cítil trochu trapně, když viděl, co všechno jeho učitel dokáže a to co sám vytvořil mu přišlo jako naprostá patlanice. Gage stál za ním, chvilku hodnotil jeho výtvor a pak mu položil dlaně na ramena.

„Je to dobré. Na první pokus s barvami ve skutečnosti velice dobré. Samozřejmě jsou tam chyby,“ zvedl prst a začal mu ukazovat a vysvětlovat co by mělo být jinak. „Ale i tak je to povedené. Máš pro barvy cit. Máš to prostě v sobě.“

„Chce to ještě hodně cviku,“ zarděl se Jude.

„To ano. Ale svoje nadání nezapřeš,“ usmál se Gage. Ovinul kolem chlapce paže a sklonil se k němu tak, že mladík cítil na krku jeho dech. „Mohl bych teď odměnit svého šikovného žáka poněkud netradičním způsobem?“ Zašeptal mu laškovně do ucha a Jude přikývl. Otočil se a stáli teď tváří tvář. „Dneska ve škole jsem myslel, že se neudržím. Tolik jsem tě chtěl políbit,“ řekl potichu Gage a chlapec se mu, namísto odpovědi, přisál ke rtům. Líbali se, velice vášnivě, až nakonec skončili v peřinách provizorní postele a oddávali se milostnému aktu (který si Jude užíval o poznání více, než poprvé).

 

 

Podobně probíhala řada následujících měsíců. Pokukovali po sobě ve škole, pak se setkávali v ateliéru, kde se věnovali malovaní a kresbě, na čemž Gage trval, a pak se věnovali jeden druhému. Ne vždy se milovali. Někdy si prostě zapálili, pili kávu nebo slabý alkohol a mluvili, o všem možném, a bylo to skoro tak příjemné jako sex, přinejmenším stejně důležité. Užívali si prostě přítomnost toho druhého v jakékoliv formě a kdyby o tom oba dva přemýšleli, uvědomili by si, že mezi nimi vzniklo velmi silné pouto. Že se milují.

Gage vzal jednou Juda do svého bytu. Byla to malá garsonka, tmavá a skoro depresivní, úplný opak otevřeného,vzdušného a prosvětleného ateliéru. Muž se mu pak vysvětlil, že se sem chodí vlastně jen umýt, občas přespat a že byt slouží spíše jako skladiště, což mohl Jude potvrdit. Většinu čau trávil v ateliéru a i chlapci bylo příjemněji, když se pak znovu sešli tam.

 

 

„Pověz mi konečně něco o své rodině,“ řekl mu Gage jednou, když se spolu tulili po jednom z vášnivých milování. Jude se zarazil a pak zavrtěl hlavou. „No tak,“ žadonil dál Gage. Už z předchozích rozhovorů pochopil, že mezi ním a jeho matkou nepanují dobré vztahy. Jude se jakýmkoliv řečem na toto téma vyhýbal, nebo ho odbyl s tím, že o tom nechce mluvit. Ale Gage umíral zvědavostí.

„Já ti o sobě a mé rodině řekl všechno. Buď fér,“ zkoušel to dál učitel a s úsměvem ho laškovně štípl do zadku. Chlapec se nejdřív zasmál a předstíral dotčeného, pak ale zase zvážněl. Povzdechl si. Věděl, že tenhle okamžik přijde, že nastane chvíle, kdy už se těmto otázkám nevyhne. A jeho milenec měl pravdu, byl mnohem sdílnější v otázkách rodinných vztahů, i když to podle vyprávění taky neměl vždy lehké, hlavně když přišla řeč na rozvod jeho rodičů.

Jude se naklonil z postele a sebral ze země krabičku cigaret a zapalovač. Podpálil bezlítostně tu tabákovou tyčinku a vyfoukl oblak šedavého kouře.

„Táta měl nehodu,“ začal vyprávět a pohled upíral do stropu. Gage si také zapálil a jal se poslouchat. „Vyboural se v autě, prostě klasika,“ snažil se chlapec o cyničtější přístup. Ve skutečnosti se tím jen ale snažil obrnit sám sebe. „Měl vážný zranění hlavy, když se dostal do nemocnice, byl snad na stovce operací, protože měl otok a krvácení do mozku. Chvilku to pak vypadalo nadějně. Ale potom se to prostě posralo,“ Chlapec odklepl popel do popelníku vedle postele. Gage ho sledoval a čekal až začne znovu pokračovat. „Říkali tenkrát, že už je vlastně mrtvý. Mozková smrt. Taková ta situace, o který točej epizody v těch trapnejch doktorskejch seriálech. Jenomže já tomu nevěřil.“ Jude se posadil a jakoby teď už ani nemluvil ke Gageovi, ale spíš do prázdna. „Pořád mu tlouklo srdce, proboha! Nebylo možný, aby byl mrtvý!“

Gage se k němu zezadu přitulil, v obličeji soucitný výraz. Cítil tu bolest z chlapcových slov a skoro začal litovat, že ho k tomu všemu přemluvil. Jude ale pokračoval. Vyprávěl mu o tom, jak nejdříve společně s matkou trpěli, jak se jim převrátil život vzhůru nohama. O tom, že se pak neustále hádali, co udělat dál, jak si rozporovali a odcizilo je to, a taky o tom, co nakonec jeho matka udělala. Jak se sama rozhodla a nedala mu ani možnost se rozloučit.

„Tak to je síla…,“ zašeptal Gage. „Jude já nevím co na to říct. Je mi to moc líto, a promiň, že jsem tě do toho nutil.“

„To je v pohodě. Já jen, že od tý doby jsi první, s kým o tom mluvím.“ Gage byl chvíli zticha a přemýšlel o tom, co právě slyšel. Pak vzal Juda za ruku.

„Musel jsi být strašně osamělý,“ řekl nakonec. „Na druhou stranu, chtěl by si být vážně u toho?“

Jude trhnul hlavou a upřeně se na něj podíval. Začínal mít špatný pocit, že se jeho milenec hodlá zastávat jeho matky a to se mu vážně nelíbilo. „Jak to myslíš?“ Zeptal se v naději, že si Gage tu otázku ještě rozmyslí.

„Chtěl jsem říct,“ začal muž nejistě, „vážně by ji chtěl vidět jak tvého tátu nechává odpojit? Já vím, že ji s tím nesouhlasil a nemohl jsi mu říct ani sbohem, ale tvá máma to určitě neudělala, aby ti ublížila. Vždyť pro ni to muselo být taky strašně těžké, možná tě toho chtěla jen ušetřit.“

Jude prudce vstal, začal být rozčílený. „Prostě,“ vzdychl Gage, „podle toho, co jsi říkal, si myslím, že...Jude, jsem přesvědčený, že už jsi sám podvědomě věděl, že se nevrátí. A v situaci, ve které byla tvoje matka, vlastně vy oba, se jeví každé rozhodnutí jako špatné.“

„Děláš si srandu. Řekni, že si děláš srandu,“ zašeptal nasupeně chlapec a propaloval Gage pohledem. Nakonec se začal naštvaně oblékat.

„Jude, promiň, řekl jsem ti jen svůj názor. Myslel jsem jenom, že se na to třeba podíváš z jiného úhlu.“

„Tak podívej! Řekl jsem ti co se stalo, ne proto, abys mi tady teď dělal kázání, ale protože jsem ti věřil! Nestojím o tvůj názor! Kdybych tohle věděl, vyseru se na to!“ Zakřičel na Gage a ten, než stačil cokoliv odpovědět, viděl jen jak Jude nastoupil do výtahu a byl pryč.