Další noc i přes silné vyčerpání, nemohl Will usnout. Seděl na posteli, žárovka v lampě už byla vyměněná, ale nesvítila. Dřepěl tam po tmě, kolena přisunutá k bradě, jako malé děvčátko a napjatě sledoval dveře. Sám nevěděl proč, bylo mu jasné, že kdyby Craig znovu přišel, nemá šanci se ubránit. Přesto mu strach nedovolil povolit v ostražitosti a usnout.
Už tenkrát mu bylo jasné, že ta včerejší věc nebyla ojedinělá. Bude se to opakovat, protože už to jednou udělal. A tak mu nebude nic bránit v tom, aby to udělal znovu. Vědomí toho všeho Willa ničilo, pokaždé, když si na to vzpomněl, nebo si tu skutečnost, že není úniku znovu a znovu uvědomoval, draly se mu slzy vzteku a bezmoci do očí.
Když to ráno poté, zazvonil budík, leknutím nadskočil. Neusnul, ale byl v jakémsi polospánku, do kterého upadl někdy v ranních hodinách. Vysoukal se z postele, jako obvykle, oblékl se, jako obvykle a také, jako každé ráno vešel do koupelny. Aniž by se podíval do zrcadla nad umyvadlem, rychle si opláchl obličej a vyčistil zuby. Nechtěl se na sebe dívat, připadal si, ještě více než kdy jindy, znechucený sám sebou.
Byla sobota, osm ráno. O víkendu měl vždy budík nastavený na půl osmou. Jeho otec vstával kolem půl deváté, takže měl čas připravit mu vydatnou snídani, na které trval. I přes noční událost, bylo i dnes vše, jak má být. Will nechtěl ani domýšlet, co by se stalo, kdyby nesplnil své povinnosti jako obvykle, proto se raději pustil do vaření.
Vejce, topinky, slanina, ovesná kaše s ovocem a ořechy, k tomu káva a džus...Když měl Craig volno, rád si dopřával. Chlapec připravoval jídlo už s jistou praxí a rychlostí. Vlastně se naučil, od matčiny smrti připravovat spoustu pokrmů, i s jistou úrovní kvality. Uměl už spoustu receptů, studené i teplé kuchyně, víc, než by měl průměrný šestnáctiletý kluk umět. Ale na vybranou neměl a učil se rychle. Aby taky ne, každý nepovedený pokus byl tvrdě trestán, takže si dával pozor.
Alespoň to ráno, díky přípravě jídla, na pár minut zapomněl a soustředil se na něco jiného. Dokud ovšem jeho otec nevstoupil do kuchyně, jakoby nic se usadil ke stolu, vzal do rukou noviny a čekal, až mu před nos začne Will servírovat talíře.
V okamžik, kdy se objevil v místnosti, se chlapcovi ruce začaly nekontrolovatelně třást, tělem mu proběhla vlna paniky, takže nakonec upustil kovovou obracečku a ta s nepříjemným cinkotem dopadla na zem. Craig se na něj podíval s kamennou tváří a Will se trochu instinktivně přikrčil, protože čekal vzteklou reakci. Pak se otec ale znovu zadíval do novin. Willa to trochu překvapilo, ale nebyl zase tak naivní, aby si myslel, že má snad Craig výčitky svědomí.
Dodělal snídani a začal nosit talíře a nápoje na stůl. Pak se posadil na židli v rohu, vedle lednice, založil ruce do klína a čekal, až se muž nají. Tak to bylo vždycky. Will uvařil, posadil se na své místo a mlčky, poslušně čekal. Najíst se mohl, až když dojedl jeho otec a on mu sklidil ze stolu, teprve potom, si mohl nabrat vlastní porci. Jednou se pokusil otce zeptat, zda by si mohl, během čekání, alespoň číst. Vrhl na něj pohled, který mluvil za vše a pak se posměšně uchechtl.
Seděl tedy teď na té dřevěné židli, zrak upřený na roztřesené dlaně a byl mnohem nervóznější, než kdy jindy. Otce se bál. Už dlouho se ho bál, ale tentokrát to bylo všechno ještě horší. Bylo teprve ráno a on už měl pocit, že tenhle den snad nepřežije, hlavně když nemusel do školy a Craig do práce.
Nakonec ho přežil. A pak další a další…
Tři noci strávil pozorováním dveří. Čtvrtou už vyčerpání nevydržel a konečně usnul. Pátou byl stále ostražitý, ale povedlo se mu před spaním dokonce přečíst pár stránek z knihy a nakonec se propadl do mělkého spánku.
Šestou noc, kolem desáté, téměř hned po tom, co zhasl světlo a zavřel oči, uslyšel otevírání dveří. Posadil se a začal tiše prosit a přemlouvat, peřinu vytaženou k bradě.
Týden na to už se ani neobtěžoval žadonit. Jen zavřel oči a přál si, aby to bylo rychlé…

***

Po třech měsících už se Craig postupně přestával omezovat jen na noční návštěvy. Začínal si Willa brát prostě kdykoliv chtěl a k chlapcově smůle, měl ten muž poměrně silný apetit a libido. Zřejmě by s Emily nikdy v životě tak často nespal. Ale u Willa ho vzrušovalo už jen to pomyšlení, že chlapec sám nechce, že mu může ublížit a ponížit ho. To samo o sobě pro něj bylo silným afrodiziakem. A tak se teď stávalo, například, že když Will přišel ze školy, nebo Craig z práce, první co se stalo, bylo, že uchopil chlapce, sám se rozplácl na gauč a donutil ho k orálnímu sexu. Když se Will ze začátku bránil, chytil ho třeba za vlasy a jednoduše jej přitlačil, nebo ho nejdříve zbil, aby dosáhl podvolení. Nakonec se chlapec bránit přestal. Prostě si ho vycvičil, jako to udělal s domácími pracemi, jídlem a tak dál. Dalo by se tedy říct, že se tyto povinnosti zařadily na Willův denní seznam.
Stalo se, že chlapec vyměňoval prostěradlo a povlečení Craigovi postele. Už měl skoro hotovo, když otec najednou prostě přišel, zezadu jej povalil na matraci, svlékl co musel a znásilnil jej. Will párkrát bolestivě zasténal, ale jinak nevydal ani hlásku. Když bylo po všem a Craig se oblékal, řekl mu, ať práci udělá znovu, že v tomhle spát nebude. Mladík řekl jen „Ano pane,“ a pustil se znovu do převlékání. To celé se odehrálo, aniž by si jedninkrát pohlédli do tváře. Pro Willa se to stávalo rutinou. Vlastně už to rutina byla.
Ze začátku plakával, hodně. Teď už ne. Už na to prostě neměl sílu. Ale to neznamenalo, že by to bylo lepší. Pokaždé to bolelo, pokaždé cítil ponížení, pokaždé v jeho nitru odumřel miniaturní kousek a odpadl někam do temnoty, jako když se slepovaná, křehká váza znovu rozpadá, střípek po střípku.

Horšilo se to. Postupně. Ale nejenom Craigovy sexuální touhy a praktiky, ale i jeho nutkání působit bolest. Tyhle dvě věci šli ruku v ruce. Bil chlapce čím dál častěji a silněji, stejně tak jako ho čím dál častěji nutil k sexu a jeho formám.
Pak Craig jednou objevil prádelní šňůru, v kuchyňské zásuvce. V takové, kde se prostě schraňují tyhle drobnější věci, které není kam jinam dát. A netrvalo to dlouho, snad jen pár sekund, než dostal ten nápad.
Will šel zrovna z koupelny, když ho nečekaně chytil pod krkem. Chlapec překvapením trochu vykřikl. S rukou na jeho krku jej zatlačil až do obývacího pokoje a tam jej přitiskl ke stěně. Donutil ho otočit se a pak mu šňůrou pevně svázal zápěstí za zády. Tenký drát, obalený plastem se mu zaryl do kůže a muž nadrženě heknul, když si uvědomil synovu bezbrannost.
„Prosím. To bolí…,“ šiptl Will, obličej přimáčknutý ke zdi.
„Drž hubu!“ Procedil mezi zuby. Vzal ho pod paží a vlekl ho místností, zastavili se před televizí. Tam donutil chlapce kleknout. Rozepnul si poklopec a vyndal ztopořený penis, už byl tvrdý jako kámen.
„Tak dělej,“ řekl a než Will stihl cokoliv udělat, popadl jej za vlasy a strčil mu ho do krku až po kořen. Chlapec začal vydávat dávivé zvuky a z očí mu vyhrkly slzy, jak mu podráždil mandle. Několik vteřin se Craig nepohnul, jen si užíval ten pocit a pohled na mladíka, který se nemohl bránit. Mít volné ruce, jistě by se pokusil ho instinktivně odtlačit, alespoň trochu. To teď však nebylo možné, a Craig si to uvědomoval. To ho nabudilo ještě víc.
Vytáhl přirození a sledoval, jak Willovi odkapávají z úst nahromaděné sliny a jak se snaží popadnout dech. Dlouho ho ale odpočinout nenechal, vzápětí celý proces opakoval, a to ještě dvakrát, než se začal pohybovat. Strkal mu teď úd do úst s pravidelným pomalým intervalem, který však postupně nabýval na intenzitě. Nakonec to dělal s takovou vervou, že měl Will pocit, že mu ptákem prorazí krk. Chlapec se snažil být potichu, ale proti své vůli vydával další a další dávivé zvuky a jeho otce to očividně pobízelo ke stále silnějšímu výkonu. Will měl teď slinami potřísněné i tričko, nemohl polykat a byl rád, že aspoň nějakým způsobem dýchá. Když ho Craig naposledy uchopil a přitlačil co nejvíce to šlo, pevně sevřel víčka. Pak se jeho ústa i krk naplnila teplým spermatem a on se opravdu začal dusit, když část omylem vdechl. Jakmile měl ústa volná, rozkašlal se tak silně, že už si byt téměř jistý, že se pozvrací, přesto se mu podařilo reflex po chvilce ovládnout.
Pokorně, jako zpráskaný pes, zvedl zrak k otci. Ten hajzl se nad ním tyčil jako bůh a když mu pohled opětoval, byla v něm naprostá nadřazenost. Oddechoval a Will zahlédl i nepatrný náznak spokojeného úsměvu.
Mladík znovu sklopil zrak a čekal, až ho rozváže. Craig měl ale jiné plány, tolik se mu Willova pozice zalíbila, že nehodlal jen tak skončit. Překvapeného chlapce zvedl na nohy, posadil ho na pohovku a na okamžik odešel z místnosti. Will plný obav a zmatení zůstal poslušně sedět. Pokusil se zápěstím nějak ulevit, když jimi trochu zakroutil, šňůra však byla utažená velmi důkladně, takže nakonec jen bolestivě sykl. Craig se vrátil a v ruce svíral dva úhledně složené, vyžehlené kapesníky. Dřepl si před chlapce.
„Otevři pusu,“ poručil mu. Will si dovolil nervozně zaváhat a tak mu na tváři přistála otevřená dlaň. Hlasitě to plesklo a on cítil, jak mu líc hoří a červená.
„Otevři!“ Zopakoval Craig a tentokrát uposlechl. Vzápětí měl plnou pusu bavlněné látky. Druhý kapesník mu otec omotal kolem úst a cípy vázal vzadu, na chlapcově temeni. Pak se na mladíka podíval, téměř spokojeně si jej prohlížel.
Will se bál a cítil se velmi nepříjemně. Zápěstí už ho pěkně bolela a s ucpanými ústy se cítil ještě bezbrannější a poníženější. Craig se ho začal dotýkat, chytlo ho za jedno chodidlo a sundal mu ponožku. Chlapci to bylo nepříjemné, všechny ty doteky, jako by ho pálily. Překvapeně s sebou cuknul, když si Craig strčil jeho palec do úst a začal jej náruživě olizovat. Will měl strašlivou chuť nohu vykopnout a vyrazit mu tak pár zubů, ale neodvážil se. Tak nějak tušil, že to bude dost zlé i bez jakýchkoliv provokací. Tak se jen znechuceně díval a snažil se nehýbat.
Jenže pak se muž zvedl, naklonil se nad něj, až se musel opřít. Přiblížil hlavu k jeho rameni a pak chlapce silně kousl. Will přes zacpaná ústa vykřikl bolestí, ale Craig ho ne a ne pusti, spíš tiskl čelisti víc a víc, jako šelma, co ulovila kořist a nechce se jí vzdát.
Will najednou z paniky a bolesti opravdu zvedl nohu a přestože nemířil a chtěl agresora jen odstrčit, aby ho přestal kousat, hloupou náhodou se mu povedlo trefit se přímo do rozkroku. Craig bolestivě zaúpěl, držíc se za varlata padl před chlapce na kolena. Jednou rukou se pak opřel o zem a snažil se překvapení a bolest rozdýchat. Will se mezi tím roztřásl strachy, když si uvědomil, co se stalo. Až se otec vzpamatuje, bude to zlé, moc zlé. Naklonil se k muži na zemi a i přes roubík se pokusil omlouvat.
„Ohouám ee! Oho-“
Prásk! Willovi přistála pod okem otcova pěst, až musel otočit hlavu. Na okamžik se lekl, že mu jí asi urazí.
Zuřil, bože, už jen jak se postavil, v obličeji brunátný vzteky, z očí, kdyby mohl, by šlehal plameny, už teď bylo vidět, jak strašně je vzteklý. A Will si uvědomil, že spíš než otcovi koule, utrpělo jeho ego a to bylo daleko horší.
„Ty parchante! TY MRDKO ZASRANÁ!!!“ Zařval, až mu od pusy létaly sliny. Chytil Willa za triko a švihl jím o zem. Bolestivě dopadl na levé, to pokousané rameno. Kdyby měl volné ruce, podvědomě by si chránil hlavu, tu možnost však neměl a když kolem začaly létat Craigovi kopance, mohl se jen trochu schoulit. Kopal jej do nohou, paží, ramenou, ale nejvíce do břicha. Po každém zásahu chlapec bolestivě hekl, obličej mu smáčely slzy.
Už to vypadalo, že je konec, Craig se konečně trochu unavil. Jenže, pak se zadýchaně naklonil, nad ležícího syna a popadl jej znovu za tričko. Will v něm vysel pár centimetrů nad zemí, díval se prosebně do mužovi tváře, líce mokré od slz. Craig se napřáhl a opět udeřil pěstí do chlapcovi tváře. Pak ještě jednou. A pak naposledy. To už se Willovi silně motal celý svět a ani nepostřehl, že ho nakonec otec pustil a udýchaně, vyčerpaný tou fyzickou námahou, ztěžka dosel na pohovku.
„Ty svině,“ slyšel Will jakoby z dálky, „tohle bylo naposledy...“
Craig pak odpočíval na gauči.
Will ležel zbitý na zemi.
Oba zhluboka oddechovali a bylo naprosté ticho.
Pak se Craig, po pár minutách zvedl. Mlčky chytil Willa za vlasy a začal ho tahat pryč. Chlapec křičel, ale přes látku to znělo jen jako tlumené vytí. Měl pevně sevřená víčka a když je otevřel, už byli v otcově ložnici. Pustil ho před matčinou skříní, z neznámého důvodu to byla snad jediná věc, které se po její smrti nezbavil. Každopádně, od jejího skonu byla prázdná a Will teď sledoval, jak otec vyhazuje jedinou poličku u dna nábytku a zahazuje ji za sebe. Byla to spíš modernější almara, bytelná a prostorná a chlapci s hrůzou došlo, co ho čeká.
Když jej otec popadl a tlačil ho dovnitř, stále umlčeného, svázaného, začal se vzpírat, nohama se snažil zapřít, pak kopal, bojoval. Bylo mu teď jedno, jestli by ho za to znovu zbil, ale on prostě nechtěl dovnitř. Snažil se prosit, křičet, zatínal svaly, ale bylo to marné. Craig měl sílu a on sám se nemohl bránit.
Ocitl se uvnitř, zády k boční stěně skříně. A prosebně se na otce díval, když se nad ním tyčil, ruce na obou křídlech dveří.
Křičel a plakal a zmítal s sebou, když se dveře začaly zavírat, pruh světla se pomalu zmenšoval a než zmizel úplně, slyšel otce, jak říká: „Buď zticha!“ Pak jej obklopila tma, ozval se zvuk klíčku v malém zdobeném zámku a zůstalo jen zoufalství.
Asi za dvě hodiny, uslyšel, jak Craig vstoupil do ložnice a škvírou mezi dřevem se k němu dostal paprsek žlutého světla, jak rozsvítil. Jde mě pustit, určitě. Už mě musí pustit! Pomyslel si Will a v očekávání se naklonil ke dveřím. Ozývaly se tiché zvuky a pak kroky, které byly blízko. Proužek světla přerušil stín, Craig si stoupl přímo před skříň. Pak znovu kroky, šustění peřin a nakonec světlo spolu s cvaknutím vypínače zmizelo.
Will zůstal ochromeně zírat a pak v dalším návalu paniky započal bušit rameny a koleny do stěn a dveří. Přece nemůže jít spát, to nejde, vždyť mě tu nemůže nechat celou noc, proboha! Zmítal se dál v úzkém, tmou pohlceném prostoru, vydával duté zvuky.
„Ztichni!“ Zavrčel hlasitě muž, který už ležel v posteli a opravdu se snažil usnout. Hlavu měl nadzvednutou nad polštářem a díval se směrem ke kusu nábytku až hluk nakonec ustal. Položil se opět na polštář a začínal usínat. Než se propadl do spánku, myslel na chlapce. Ale ne na to, že by ho pustil, nebo snad proto, že by pochyboval. Hlavou se mu honilo, jak parádně ho teď trestá a jak bude ráno, až ho pustí, poslušný jako beránek. Tuhle lekci si jistě zapamatuje.
Will už se sotva odvážil pohnout. Znovu se opřel zády o boční stěnu a zavřel oči. Sem tam se pokusil trochu protáhnout, svaly už měl ztuhlé, zápěstí už skoro necítil. Kapesníky, jež jej umlčovaly už byly prosáklé slinami a tvořili v ústech nepříjemnou pachuť.
Trvalo snad celou věčnost, než se o něj konečně začala pokoušet únava. Upadal pomalu do polospánku, nebylo možné usnout takto nějak tvrdě, ale oči se mu zavřely a začal pravidelně oddechovat.
Vydrželo mu to tak hodinu, když mu náhle rukou projela silná bolest. Křeč. Probralo ho to z té poloviční hybernace a zaúpěl. Stažení svalů nechtělo povolit, ale hned si uvědomil, že musí být potichu, aby otce nevzbudil. Určitě by ho to nepotěšilo. Stisk tedy kapesník mezi zuby a čekal, až bolest přejde.
Konečně se svaly zase uvolnily a on si unaveně oddechl. Za pár minut už znovu začal podřimovat, jenže tentokrát se ozvalo lýtko. V tak těsném prostoru bylo prostě nemožné změnit polohu a on v té své byl už několik hodin. Začalo to být znát a jeho tělo si usmyslelo se začít bránit. O naprosto dřevěném zadku ani nemluvě.
A tak to bylo celou noc. Zdřímnutí. Křeč. Polospánek. Křeč. V různých časových intervalech se to tak táhlo někdy do páté hodiny ráno. Pak se objevil další problém. Plný močový měchýř o sobě začínal dávat vědět. Chvíli to bylo jen nepříjemné. Pak už to začalo být vážné a nakonec nesnesitelné, tak, že už nemyslel téměř na nic jiného. To už mohlo být kolem půl sedmé, což tedy Will nemohl tušit, čas mu během noci začal splývat. Jenže byla sobota. A v sobotu Craig vstával později.
Chlapec už nemohl. Byl vyčerpaný, tělo jej strašlivě bolelo, měchýř nekompromisně tlačil. Měl dvě možnosti; zkusí to vydržet, než se Craig sám probudí a potom ho snad už konečně pustí ven. V takovém případě se už ale dozajista pomočí a nedokázal odhadnout, jak moc zle, by na to otec reagoval.
Druhá možnost spočívala v dělání hluku a prosbách, aby ho už pustil ven. To byl sám o sobě špatný nápad, možná i nebezpečný, ale těžko říct, která z těchto variant byla v tuto chvíli horší.
V rámci zachování posledního zrníčka důstojnosti zvolil druhou možnost. Sebral zbytek sil a začal ramenem bušit do křídla dveří. Zkusil to asi pětkrát, pak přestal a poslouchal, jestli neuslyší otce. Když se nic nedalo začal znovu a tentokrát použil i kolena. Nic.
„Ohíííhm! Ohííííííhm!“ Zakřičel trochu, co to jen přes promočené kapesníky šlo. Stále nic, ale když už se rozhodl zkusit to naposledy, dveře od skříně se otevřely. Rozespalý a zamračený Craig se na něj okamžik díval, Will mu pohled oplácel se zoufalstvím a prosbou v očích.
Otec ho vzal za triko a vytáhl ven. Trochu při tom bolestí zasténal, jak se ztuhlé svaly rozpohybovaly. Nechal chlapce sedět na zemi a pak mu vyndal roubík.
„P-Prosím,“ zachraptěl Will, čelisti měl jako z gumy. „Potřebuju na záchod.“ Zašeptal a cítil se potupně. Craig ho najednou vytáhl na nohy, byl rád, že se mu kolena hned nepodlomila a dotlačil jej na toaletu. Postavil ho před mísu a mladík čekal, že mu konečně povolí pouta. Místo toho mu ale svlékl kraťasy a spodní prádlo, uchopil jeho penis a namířil.
Will se zarazil, i přes, teď už bodavé tlačení, najednou nedokázal povolit. „Tak dělej! Vzbudil jsi mě kvůli tomu, tak dělej! Nebo tě tam narvu zpátky,“ ozval se za ním otec a stiskl mu přirození ještě pevněji. Will zavřel oči, svěsil hlavu a po několika vteřinách přemlouvání sebe sama, se mu podařilo vypustit silný proud. Bože, přišlo mu, že močí snad pět minut, možná nebyl tak daleko od pravdy, a úleva byla tak náhlá, až jej dokonce trochu zabolelo v podbřišku. Když už neměl, co by vydal, Craig ho zase oblékl.
Tohle byla poslední část trestu. To ponížení, ta jasná zpráva, že když bude chtít, chlapec už se bez něj ani nevychčije. Pak mu konečně rozvázal šňůru kolem zápěstí a Will bolestivě ale i úlevně vydechl. Ruce měl strašně ztuhlé, jakoby snad ani nebyly jeho vlastní a když spatřil zápěstí, vyděsil se, jakou stopu na nich šňůra zanechala.
„Běž udělat snídani,“ poručil mu otec chladně a odešel. Will přikývl, jen zaskočil do koupelny, aby si opláchnul obličej. Když se podíval do zrcadla, vyděsil se. Až na téměř černé kruhy pod očima byl úplně bílý, což kontrastovalo i s podlitinami tmavě fialové barvy na lícní kosti a bradě. Roztřesenýma rukama zvedl tričko a podíval se i na paletu odstínů na trupu. Pak triko rychle stáhl dolů, znovu si opláchl obličej ledovou vodou a odešel do kuchyně.
Dnes se mu snídaně obzvlášť vydařila.