Oba návštěvníci se ukázali jako velmi zábavní společníci, i když Simon si to asi nemyslel. Střídali se ve vyprávění historek z jeho dětství a já už po chvíli slzel smíchy, zatímco on po nich vrhal jeden ublížený pohled za druhým. Z čehož oni měli samozřejmě ohromnou legraci.

Při pohledu na stůl, když jsem se vracel z koupelny, mi zatrnulo. Oba muži měli nalito z lahve s domácí pálenkou Simonova otce.

„Já chápu, že tě nebaví, jak si tě dobírají, ale není tohle trochu moc…?“ zasyčel jsem na něj tiše, když jsem se přes něj nakláněl pro hrst oříšků.

„Neplácej a sleduj,“ odmávl mě jako dotěrný hmyz.

Fajn. Jeho dům. Jeho známí. Jeho průšvih, jestli se otráví, oslepnou nebo skončí ve špitále s vnitřnostmi poleptanými jak od kyseliny z autobaterie!

Uraženě jsem se otočil, a šel si nalít ještě jednu sklenku whisky, rozhodnutý, že bude už dnes moje poslední. Nechtěl jsem to přehnat a ztratit pojetí o světě, zatím jsem byl tak nějak „v náladě“ a to mi vyhovovalo.

Ukázalo se, že pálenka musela být snad čistý alkohol, vzhledem k rychlosti, jakou Jesseho slova přestávala dávat smysl. Stál jsem u kuchyňské linky a doplňoval chipsy do misky, když ke mně za zadu přistoupil a jednu ruku mi obtočil kolem boků.

„Jejda, ještě žes mě chytil, málem bych upadl….“ lhal nestydatě, a jeho prsty mě přes triko pohladily po břiše. Kdyby na mě skutečně upadl, už bych plival pozůstatky svých předních zubů, vyražených o hranu pracovní desky. S falešným zasmáním jsem se pokusil jeho ruku odtáhnout, vděčný, že Simon byl zrovna na záchodě.

„Jesse, jdi si sednout, a já ti něco přinesu, vážně se nebezpečně motáš,“ snažil jsem se o taktický ústup.

„Ty jsi ale vážně zlato,“ zavrněl mi do ucha, až se mi hrůzou zježili chloupky na krku. Neubránil jsem se Simonovi, jaké šance jsem tak asi měl proti tomuhle grizzlymu?!

Jeho váha ze mě najednou zmizela, včetně nevítané ručky šmátralky.

„Co děláš, Jesse?“ napomenul ho výhružně Billy, který ho ode mě odtáhl.

„Upadl jsem,“ zvedl Jesse ruce na důkaz, že vlastně vůbec nic špatného nedělá.

„Nemohl bys sebou příště raději fláknout o podlahu?“ zavrčel Simon, který už byl na půl cesty ke mně.

„Se hned nečerti,“ smál se Jesse a zavrávoral.

„Hele kluku, vyprávěl jsem ti někdy, jak jsem přišel k tomuhle?“ zeptal se ho Billy se zájmem, a poklepal přitom prstem na jizvu protínající jeho dolní ret.

„Asi ne,“ škytl Jesse, který se na ni snažil zaostřit.

„To jsem kdysi dost podobně upadl na Simonovu matku. A jeho otec měl, těsně před tím než po mě skočil, přesně tenhle výraz,“ kývl na Simona, který Jesse spaloval upřeným pohledem.

Jako kdyby ho polil ledovou vodou, Simon vychladl.

„Billy, ta a máma…“ zašeptal nevěřícně.

„Ani náhodou, jen… Jednou jsem ji zkusil obejmout, taky po tomhle zabijáckým lektvaru. Poslala mě do kopru, a tvůj zlatej taťka se postaral, abych se tam odebral bez nějakýho zdržování,“ smál se Billy, oči upřené do minulosti. „Všichni jsme se pak tvářili, jako by se to nikdy nestalo, ale já si dával sakra bacha, abych tý holčině nebyl příliš blízko. Hlídal si ji jak dobrman,“ povzdechl si spokojeně nad obrazem, který mohl vidět jen on.

Nevěděl jsem, co na to říct. Vážně byl Simon tolik podobný svému otci? Muselo to tady pro něj být těžké, s tolika vzpomínkami, a on přesto, kvůli mně... Podíval jsem se na něj a znovu mě zaplnil ten hřejivý pocit. Byl vážně úžasný.

 

 

 

Simon si nebyl jistý, jestli si to Niko vůbec uvědomil, ale z jeho pohledu sálala taková touha, až se začínal bát, aby na něm nevzplálo oblečení. Proto když Billy navrhl, že Jesseho vezme domů, než se něco zvrtne, ochotně mu pomáhal ze dveří.

Billy ho vlekl pěšky, auto tam nechali. Pokud se neplahočili přes příjezdovou cestu, ale přešli rovnou pozemek, měli by být doma během pár minut. I když, vzhledem k Jesseho stavu… Možná spíš tak půl hodinky. Simon se té představě škodolibě pousmál.

Když viděl, jak se Jesse snažil Nika obejmout, cítil vztek a byl si plně vědom toho, že žárlil. Na Nika neměl nikdo co sahat! Ale… Když si všiml, jak se Niko bázlivě přikrčil… V tu chvíli věděl, že by dokázal bez váhání zabít. Nejhorší bylo, že si po celou dobu uvědomoval, že to nejspíš souviselo s tím, co mu udělal on sám. Ale teď tady před ním stál, a díval se na něj jako hladovějící dítě na ten nejsladší šlehačkový zákusek s čokoládovou polevou. Kdo by odolal?

Vyrazil k němu. Chtěl ho sevřít v náruči, cítit jeho blízkost. Potřeboval ho. Zůstal však od něj stát na délku natažené paže.

„Můžu… Můžu tě políbit, Niko?“ zašeptal tiše, jako kdyby mluvil na divoké zvíře.

 

 

 

Simonova horce šeptaná slova mi vyslala mrazení po páteři, a já se zmohl jen na přikývnutí. Věděl jsem, proč zůstal stát kousek ode mě i proč se ptal na svolení. Byl to Simon, nechtěl jsem, aby musel kvůli mně být opatrný. Toužil jsem po tom, aby mě znovu sevřel ve svém mučivě pevném objetí. Bohužel, byla slušná šance, že bych zase zpanikařil.

Opatrně ke mně přistoupil a jemně mi prstem nadzvedl bradu. Srdce se mi nedočkavě chvělo z představy, že znovu ucítím jeho polibky. Lehce přejel svými rty po mých, až jsem vzdychl. Když mi pomalu vsunul jazyk do úst, cítil jsem, jak mi rosolovatí kolena. Objal jsem ho kolem krku, potřeboval jsem se o něj opřít. Jeho paže si mě váhavě přitáhly blíž, jako by mi stále dávaly čas na únik, a uhnízdily se na mých bocích. Zavřel jsem oči a plně se oddal jeho polibkům, tak něžným a pečujícím, až to bolelo.

 

 

 

Simon nemohl uvěřit, že mu Niko skutečně dovolil, aby ho políbil. Tolik se ho toužil dotýkat, ale zároveň se toho bál. Své nadrženě řvoucí já upevnil do železných okovů v podzemních kobkách své mysli, a tam, za zavřenými dveřmi jej nechal běsnit jako vlkodlaka za úplňku. Ven se dostat nesmělo.

Užíval si dotek Nikova těla na svém, jeho rty, jejichž sladkou chuť nedokázala přebít ani whisky. Snažil se ho líbat co nejopatrněji, aby ho znovu nevyděsil, což mu ovšem Niko zrovna neusnadňoval, když mu polibky začal oplácet a žádostivě se na něj natiskl.

Příšera v žaláři přervala jeden z řetězů, které ji poutaly.

Opatrně se od něj odtáhl. Uvědomoval si, že není střízlivý a nemohl si dovolit ztratit nad sebou kontrolu.

„Opatrně, Niko. Nemusíme spěchat, ne?“ opřel si o něj čelo a snažil se rozdýchat bouřlivou reakci na Nikovo tělo, nalepené na jeho vlastním.

 

 

 

„Ale taky nemusíme čekat další tři roky,“ zašeptal jsem mu do ucha, a stiskl zuby jeho lalůček. Když zalapal po dechu, spokojeně jsem se usmál. Díky alkoholu jsem byl uvolněnější a má touha po něm snadněji vystupovala na povrch. Pokud to byl alkohol, co jsem potřeboval, abych se zbavil zákeřných reakcí svého podvědomí, pak tohle byla ideální příležitost. Nakonec, právě tohle byl přece důvod, proč jsem tu lahev kupoval.

„Myslím, že potřebuju sprchu,“ mrkl jsem na něj a pomalu odešel do koupelny, spoléhajíc na to, že nepotrvá dlouho a připojí se ke mně.

Pomalu jsem se svlékl, vlezl do vany a nechal teplou vodu dopadat na kůži. Každou chvíli by se měly otevřít dveře a Simon by měl vejít s nabídkou pomocné ruky. Nedočkavě jsem se ošil. Už aby tu byl.

 

 

 

Simon vyhrál. Příšeru, urvanou ze řetězů, se mu povedlo nakopat zpět do cely, kde na protest lomcovala mřížovím a vztekle řvala. Tohle od Nika nebylo fér. Copak si neuvědomil, jak málo Simonovy zbývá, aby se na něj vrhl? A ta hláška? Co to mělo být?!

Niko nechtěl čekat další tři roky. Pfff. Jako kdyby Simon měl něco takového v plánu – tedy, pokud by to nebylo nezbytně nutné. Smutně se zadíval na vybouleninu ve svém rozkroku. Musel Niko tak kroutit zadkem, když šel do sprchy? Nejspíš to nedělal úmyslně, ale stejně… Simon až příliš jasně slyšel šumět vodu. To znamenalo, že Niko stál nahý, lesklý, kluzký ve vaně, jeho ruce bloudily po světlé kůži…

Neodolal a rozepnul si kalhoty. Sevřel se v dlani, zády se opřel o kuchyňskou linku a začal přejíždět po plně vztyčeném údu. Niko byl tak blízko... Zavřel oči a vybavil si vnitřek koupelny. Niko musel klečet, aby mohl být pod nízkou sprchovou hlavicí. Nebyl nijak vysoký, ale sprcha byla přivrtána tak nízko, že se pod ní nedalo vlézt, pokud by si alespoň nesedl na paty. Kapky vody mu stékaly po hladké kůži, na krk, přes prohlubeň u klíční kosti, po prsou, dolů, kde zmizely mezi jemnými chloupky v jeho slabinách. Některé z nich šikovně odbočily a stékaly po jeho penisu. A když sklonil hlavu, voda mu dopadala na záda, skrápěla na muže snad až příliš jemnou šíji, putovala dolů po páteři a směřovala níž, stále níž, až měla tu čest zamířit mezi pevné půlky.

Kdyby Simon vešel za ním, zvedl by Niko překvapeně hlavu? V podstatě ho pozval, takže vyděšený by být nemohl. Ne, Niko v jeho fantazii se svůdně usmál a podal mu lahvičku se sprchovým gelem. Simon ze sebe strhal oblečení a nahý si vlezl za něj do vany. Kokosem vonící gel si vetřel o dlaně a rozetřel jej po Nikových ramenou i zádech. Přisunul se k němu blíž, aby mu mohl namydlit i hrudník, obzvlášť pečlivě se věnoval jeho citlivým bradavkám. Niko zasténal a zaklonil hlavu, opřel se o Simona, který neodolal a hladově ho políbil, zatímco ho hladil po odhaleném, citlivém krku. Ruka mu zamířila k Nikově rozkroku, kde sevřel jeho tepající úd, nedočkavě se vypínající vstříc laskající ruce.

Druhou rukou přejel přes jeho boky, sevřel pevnou půlku až Niko roztouženě zasténal. Simon byl jako v transu. Jedním prstem opatrně zatlačil na vstup do jeho těla, které se mu bez známek odporu otevřelo. Niko se na jeho prst hadově natlačil. Simon pochopil. Chtěl víc, a on ho s radostí poslechl. Přidal další prst a vyhledal Nikův citlivý bod. Lehce ho podráždil a Niko ho za odměnu slušně kousl do rtu. Simon se smyslně usmál, a zatímco nepřestával dráždit jeho penis, začal pohybovat prsty uvnitř Nikova těla. Nenápadně přidal další prst.

Niko přerušil jejich polibek, jeho ruce překryly Simonovy, neubránil se přidušeným stenům a jeho boky vycházely vstříc příjemným pohybům.

Simon stiskl zuby a pevně semkl oční víčka, vědom si blížícího se vrcholu. Propustil Nika ze svého sevření, uchopil ho za boky a pomalu na sebe posadil. Jeho penis se prodíral do Nikova těla, kousek po kousku do něj pomalu pronikal. Konečně. Konečně byl uvnitř celý.

Zadíval se mu do tváře, aby se ujistil, jestli se může začít hýbat. Niko na něj upíral zastřený, roztoužený pohled a nedočkavě si jazykem přejel rty. Simon prudce vydechl. Přesunul Nikovy ruce na okraj vany přímo před nimi a přiměl ho tak, aby se trochu nadzvedl. Na okamžik neodolal a kochal se pohledem na před sebou klečícího Nika, kterému na prohnutá záda stále dopadal proud vody, a který na něj nestydatě vystrkoval svůj nádherný zadek, ve kterém byl právě teď zabořený až po kořen.

O kousek se vysunul, a užíval si úchvatný výhled na to, jak se do něj znovu nořil. Simona napadlo, že tohle by mohl sledovat do konce života, a stejně by se mu to neomrzelo. Znovu. Ještě jednou. A znovu…

Niko nedočkavě přirazil boky proti němu, aby mu dal najevo, že by si měl přestat hrát, a začít se zase soustředit.

Simon se hrdelně zasmál a pevně svého milence sevřel za boky. Tentokrát přirazil prudce, hluboko. Jemné, něžné a dráždivé pohyby byly pro tuto chvíli zcela zapomenuty. Simonův chtíč kompletně převzal kontrolu nad jeho tělem.

Niko přesunul jednu ruku na svůj penis, aby si dopomohl k vyvrcholení, ale Simon mu ji zachytil a nesmlouvavě ji umístil na původní místo na okraji vany.

„Ne. Chci, abys to cítil. Chci slyšet, jak si to užíváš. Chci, aby ses udělal jen pro mě,“ zavrčel mu tiše u ucha, a zuby stiskl to citlivé místo na Nikově krku.

Niko zasténal, vědom si toho, že už dlouho nevydrží. Přestal v sobě dusit steny, a dovolil jim, aby se mu z od polibků naběhlých rtů vydraly ven.

Simon, spokojen s jeho reakcí si užíval Nikův hlas, který se tříštil o zdi v malém prostoru koupelny a byl tak hlasitější a smyslnější, navíc doplněný žhavými zvuky jejich o sebe pleskajících těl.

Tohle. Byl. Ráj.

Přirážel do těla pod sebou, pronikal co možná nejhlouběji a cítil, jak se tělo jeho milovaného otřásá ve vlnách blížícího se orgasmu. Niko vykřikl a pevně v sobě Simona sevřel. Drobné tělo se pod ním chvělo a pulsovalo, Simon se už déle nemohl ovládat. Ještě pevněji uchopil Nikovy boky, protože si nebyl jistý, nakolik spolehlivé jsou právě teď jeho ruce, o které se celou dobu opíral, a lačně, rychle a prudce do něj přirážel. Stačila jen chvilička, a vyvrcholil do Nikova příjemně znaveného těla.

Opřel se o něj a sevřel ho v pevném objetí. Miloval ho. Tolik, až to snad ani nebylo normální.

 

 

 

„Ty jsi vážně idiot,“ vylétlo ze mě naštvaně a nevěřícně zároveň, když jsem vyšel z koupelny.

Simon stál opřený o kuchyňskou linku a zmateně těkal pohledem mezi mnou a svou vlastní rukou, na které byla pořádná dávka lepkavé tekutiny.

Jako kdyby svoje sperma viděl poprvé, pitomec.

Neskutečné! Já na něj čekal jako blbec v koupelně, a ten osel tady zatím…

Vztekle jsem se otočil a třísknutím za sebou zabouchl dveře ložnice, až vedle pověšený obrázek západu slunce nad jezerem nadskočil.