Rána jako z děla, prudké šubnutí mým krkem, bezpečnostní pás zarytý v rameni. Tupě zírám na zadek modré Octávky, která stojí v koloně přede mnou. Z větší blízkosti jsem si ho už prohlédnout nemohl. Moje světle modrá Fábinka se zachovala jako kulečníková koule. Energie, kterou jí předala velká, černá Audina popojíždějící za mnou jí doslova narvala nebohé Octávce do kufru.

Z Octávie se už značnou rychlostí soukala ven čarodějnice, převlečená za ženštinu něco mezi čtyřiceti a smrtí. Rychlým pohledem zhodnotila situaci a rovnou práskla pěstí do kapoty nebohé Fábinky.

„Ty idiote, nevíš, co je to dodržení bezpečné vzdálenosti?“ hulákala tak, že i přes zavřené okénko bylo rozumět každému slovu.

Vůbec jsem nebyl schopný odepnout pás a jít s ní diskutovat. Pohled mi padl do zpětného zrcátka. Z černé Audi zrovna vylézal pan řidič, který mohl za moji současnou situaci. Při prvním bleskovém zhlédnutí mi začalo být jasné, že ten mi nepomůže. No jo, jaký typ asi tak může řídit Audi. Na očích černé brýle, nagelované tmavohnědě vlasy, perfektně zastřižené. Petrolejová, hedvábně lesklá, upnutá košile a úzké černé kalhoty těsně ke kotníkům a nablýskané kožené boty. Jedním slovem manekýn, nebo fotbalista. V duchu jsem se připravoval na další slovní a možná i pěstní útok.

„Madam, omlouvám se, tenhle zmatek jde za mnou,“ hluboký hlas přehlušil i auta projíždějící ve druhém pruhu. „Jak vidím, vy jste v pořádku, chodíte, mluvíte, tak mi prosím dejte číslo na vás, nebo na vašeho právního zástupce,“ usadil čarodějnici jakoby nic.

„Jak v pořádku, jedu pro maminku na letiště a teď tu musíme čekat na policajty. Kdo ví kdy dorazí,“ nevzdávala se ta pohádková bytost.

„Madam vždyť říkám, že chybu uznávám, všechno uhradím. Sepíšeme záznam o dopravní nehodě a vy můžete v klidu odjet, formuláře mám,“ nenechal se frajer vyvézt z míry. „Teď mám spíš větší starost tady o pána, vůbec se nehýbá,“ pronesl a naklonil se k mému okénku.

Díval se na mě jako na rybičku v akváriu a já zíral zase na něj. Usmál se a pak najednou otevřel moje dveře. Naklonil se až do auta a tišším hlasem se zeptal: „Nebolí vás nic? Můžete se hýbat?“

„Já,“ pokusil jsem se promluvit, ale vyšlo ze mě jen trapné zakrákání.

Frajírek na nic nečekal, naklonil se přese mě a rozepnul mi bezpečnostní pás. Celý vnitřní prostor auta okamžitě zaplavila nádherná vůně jeho kolínské, nebo možná parfému. Netuším, moje nejluxusnější vůně v koupelně je Davidoff, kterým mě každý rok zásobuje sestra převlečená za Ježíška. Ale to co má na sobě tenhle týpek se patrně kupuje pouze v duty free schopu na mezinárodních letištích. Nebo možná přímo v Paříži.

„Jak se jmenujete? Já jsem Matyáš Krátký. Policii už volala ta dáma z Octavie, mám zavolat i sanitku?“ opět na mě tiše promluvil.

Z mého auta jakoby najednou zmizel kyslík, obličej toho muže byl neuvěřitelně blízko mého a začal s podivně rozplývat. Chtěl jsem mu říct, že mi nic není, jen mě malinko bolí za krkem a trochu rameno, ale měl jsem strach, že když otevřu pusu, tak ho pozvracím. Nakonec jsem zavřel oči a obklopila mě tma a ticho.

Když jsem se probral, po obličeji mi stékala jakási chladná tekutina, která si to mířila dolů na můj obnažený hrudník.

„A hele, už kouká. Pane, jak se jmenujete?“ zkusil řidič Audi znovu své štěstí.

„Milan, Milan Vlasák,“ konečně jsem ze sebe něco dostal. „Jsem v pořádku, jen jsem si trochu hnul krkem a ramenem,“ snažil jsem se rozptýlit obavy o můj zdravotní stav. Trochu jsem nechápal, jak je možné, že mám vidět prsa a břicho, triko se přece nedá rozepínat ne? Zmateně jsem uchopil do rukou dva kusy látky, která smutně visela kolem mě.

„No víte, nebyl jsem si jistý, jestli nemáte někde nějaká zranění, když jste omdlel, tak jsem vám to triko roztrhnul,“ přiznal se navoněný chlápek.

„Auto v prdeli, triko v prdeli, jsem moc rád, že jste mi nechal alespoň kalhoty,“ snažil jsem se mu náležitě projevit svůj vděk.

Místo, aby se zastyděl, tak se začal smát. „Vidím, že je vám lépe. To jsem moc rád. Jak už jsem řekl, všechno uhradím. Vaše auto je asi nepojízdné. Když jste byl mimo, tak jsem pro jistotu zavolal odtahovku i sanitku, za chvilku tu budou. Odvezou si vás asi na vyšetření, ale nebojte, já zjistím kam a přijedu pro vás.“

Zíral jsem na něj. Tohohle suveréna prostě nic nezaskočí. Kdyby bylo po mě, tak pravděpodobně objedná i funebráky. Než jsem stačil něco říct, dorazili policajti a v závěsu i sanita. Policie se ujal pan Audi, jak jsem si ho v duchu pokřtil. Mě se začali věnovat kluci ze záchranky. Změřili tlak, proklepali a nakonec mě přesunuli z auta do sanitky. S radostí jsem nechal všechny problémy zaparkované u Jesenice a odfrčel do Thomayerky.

Po dvou hodinách jsem měl v rukách papír, že krom lehce zhmožděných krčních svalů a pár modřin od pásu jsem zdravý jako rybička. Vyšel jsem z ordinace a rozhlédl se, abych zjistil, kudy nejrychleji ven. V tu chvíli mě někdo mě popadl za loket.

„Tak jak jste na tom?“ ozval se mi u ucha opět hluboký hlas. „Měl jsem strach, abych vás nepromeškal.“

Musel jsem si přiznat, že mě opravdu překvapil. To že všechno uhradí jsem mu kupodivu věřil, ale že za mnou skutečně přijede do nemocnice mě zaskočilo. „Jsem v pořádku, nemusíte se bát. Nebudu po vás vymáhat žádné odškodné,“ snažil jsem se ho upokojit. Beztak mu nejde o nic jiného, než zajistit, aby mi nemusel do smrti platit důchod.

„O to nejde,“ mávl rukou. „Finance nejsou problém, ale já se vám vlastně pořádně neomluvil,“ upřel na mě oči, které už neskrývaly sluneční brýle. „A taky jsem vám přinesl nové triko, ať nemusíte jít domů takhle,“ pokynul k vytahanému a šedému hnusu, který mi věnovaly laskavé sestřičky.

Neklidně jsem přešlápnul a uhnul pohledem. Tak nádherně modré oči se hned tak nevidí. Kde má ten chlap sakra nějakou chybu? Evidentně zazobaný, pohledný a s příjemným chováním. No jasně, už mi to docvaklo, je to heterosexuál. Spokojeně jsem se narovnal a usmál se a vzal jsem od něj nové značkové triko černé barvy a rychle se ještě na chodbě převlékl. „Omluvu přijímám. Pokud mi uhradíte opravu auta, tak budu spokojený. Z policie se mi asi ozvou že?“

„Ano, ale rád bych vás požádal o váš telefon. Stačím zařídit všechno rychleji, tak ať mám na vás spojení,“  koukal na mě s neodolatelným úsměvem.

Pokrčil jsem rameny. Nakonec proč ne. Nadiktoval jsem mu číslo, které si pečlivě uložil do svého iPhone.

„Tak půjdeme,“ uložil mobil do kapsy a znovu mě vzal za loket.

„Kam jako?“ zeptal jsem se a zkusil se mu vyvléknout.

„Vezmu vás na večeři a pak domů. A na ne neslyším,“ dodal a táhl mě k východu.

No vida, takže další chybka. Pán je značně panovačný. Než jsem se nadál, seděl jsem v lehce pošramocené Audině a mířil do centra. Za chvilku jsme byli na Smíchově. Zamířil do podzemní garáže. Zaparkoval a kývl na mě. Vystoupil jsem tedy z auta a nechal se vést k výtahu. Přivolal výtah a když jsme nastoupily marně jsem hledal tlačítka pro volbu pater. Můj společník vytáhl z kapsy jakousi kartičku, kterou přiložil na určité místo. Výtah se s námi rozjel.

„Tak prosím“, pokynul mi rukou, když výtah zastavil a otevřely se dveře.

Vystoupil jsem a v úžasu zůstal stát přímo v luxusním bytě. Otočil jsem se na toho chlápka. „Kde to jsme? Tohle má být restaurace?“ zeptal jsem se, asi trochu zbytečně.

„Já přeci neříkal, že jdeme do restaurace,“ zasmál se. „Rád vařím a říkal jsem si, že možná oceníte klidnější prostředí. Prosím pojďte dál a udělejte si pohodlí,“ mávl rukou směrem k rozlehlému prostoru.

Na minimálně dvě stě metrech čtverečních tu bylo vše. Útulná zákoutí, plná pohodlných sedaček, křesílek nebo futonů, citlivě oddělená stěnami z rostlin, nebo paravány. Z jednoho úhlu bylo možné zahlédnout obří lůžko a u něj za prosklenou stěnou sprchový kout. Pane Bože, kdo by se chtěl sprchovat jen tak v otevřeném prostoru?

„Tak pojďte, jestli budete tak hodný, můžete mi pomoct?“ ozvalo se z hlubin bytu.

Kousek jsem popošel a zahlédl kuchyňský ostrůvek. U něj už byl pán domu, okolo pasu uvázanou zástěru a druhou měl evidentně nachystanou pro mě. Než jsem se nadál, krájel jsem rajčata a mozzarellu.

Za hodinku jsme seděli, před námi těstoviny s lososem a mnou vyrobený salát Caprese. Pan domácí otevřel sedmičku červeného vína. Nalil dvě sklenky, pak jednu vzal a čekal, až i já se chopím té své.

„Na tykání?“ nabídl.

„Dobře,“ souhlasil jsem. „Tak já jsem Milan,“ lehce jsem si s ním přiťukl.

„Matyáš,“ s úsměvem odpověděl a napil se.

Během večeře jsme víno dopili a Matyáš přinesl hned další. Přesunuli jsme se do jednoho útulného koutku na pohodlnou sedačku. Šok z havárie a vypité víno už na mě značně dolehlo. Opřel jsem si hlavu a zavřel oči. Najednou jsem ucítil na stehně lehké pohlazení a jakoby mi ucho pošimral teplý dech. Trhl jsem sebou a trochu překvapeně jsem se podíval do očí svého hostitele.

Díval se na mě, hlavu nakloněnou ke straně a vyčkával. Když jsem se neměl k žádné akci, znovu se ke mě naklonil a lehce mě políbil na ústa. Přidat se k polibku bylo tak snadné. Moje opětování si správně vyložil jako souhlas. Než jsem se nadál, ležel jsem na zádech a měl jeho ruce pod trikem.

„Počkej,“ nakonec jsem našel zdravý rozum a zarazil ho.

„Promiň, jdu na to asi moc rychle viď?“ pomohl mi posadit se.

„Jak tě vůbec napadlo, že jsem na chlapy?“ položil jsem zásadní otázku.

„No heterosexuál by neměl přívěšek s dvěma propletenýma znaky pro muže v duhových barvách,“ zalovil v kapse a s úsměvem mi podával klíčky od mé Fábinky.

Na to jsem nemohl nic říct. Klíčky jsem si od něj vzal a nakonec je odložil na stolek. „Nevadilo by ti, kdybych tu přespal?“ zeptal jsem se ho.

„Doufal jsem v to,“ zašeptal mi do ucha.

„Ale já myslel tady, na pohovce,“ upřesnil jsem.

„Tvé přání je mi rozkazem, ale rozestelu ti támhle, v koutku pro hosty. Je tam pohodlnější ležení.“

Za chvilku jsem měl pro sebe luxusní místečko, voňavé přikrývky a nový zubní kartáček. Rychle jsem si v té jeho prosklené koupelně vyčistil zuby a zalehl. Matyáš mezi tím pozhasínal celý byt. Jen jeho sprchový kout byl zalitý světlem, jako výkladní skříň. Už jsem chtěl zavřít oči, když v tom se za sklem objevila postava. Rychle jsem zamrkal, ale výjev přede mnou nezmizel. Naopak jsem ještě lépe zaostřil a mému mozku došlo, že Matyáš je ve sprcháči zcela nahý.

Stál ke mě zády a nechal na sebe dopadat stříbrnou vodu. Pak se natáhl pro šampon a vetřel si ho do mokrých vlasů. Pěnu začal roztírat po ramenou a zádech, kam až dosáhl. Najednou se natočil bokem a já mohl zahlédnout jeho vzrušený úd. Zcela nepokrytě sjel rukou ke klínu a lehce se pohladil. Pohyb rukou na svém penisu několikrát zopakoval. V zápětí sklopil malé sedátko, které bylo uchycené v jedné stěně sprchového koutu. Otočil se ke mě znovu zády, pokrčenou nohu položil na sedátko a předklonil se.

Došlo mi, že představení je určeno jen a pouze pro mě. Polkl jsem a zajel si rukou do klína. Matyáš se mezi tím jednou rukou opřel o stěnu a druhou se začal hladit mezi rozevřenými půlkami. Krásně jsem viděl jeho vyšpulený zadek a tmavší otvor, který se nyní lesknul vodou a šamponem. Pak už jen koncert prstů, které střídavě hladily nalité koule, tvrdý penis a v mezičase zmizely v konečníku.

Nevím, jak dlouho divadlo trvalo, ale skončilo vzájemným vyvrcholením nás obou. Mohl jsem slyšet, jak Matyáš vykřikl, otočil se a podíval se mi přímo do očí. Vypnul vodu, vzal ručník a nahý a mokrý přišel ke mě. Odhrnul přikrývku a pomohl mi s očištěním.

Pak se ke mě naklonil, políbil mě a zašeptal: „Volali mi z opravny, tvoje auto je na odpis. Ale neboj, koupím ti nové. Teď jsi můj nejdražší pokus o seznámení, tak doufám, že nám to dlouho vydrží.“