Drnčení zvonku mě doslova vyrvalo ze snu. Ještě chvilku a mohl jsem se dozvědět, co měl ten nádherný černovlásek pod kalhotami. Zmateně jsem se posadil a koukl na mobil. Osm patnáct. Ke zvonku se přidalo i bušení. Asi hoří. Vypotácel jsem se z postele a dokulhal ke dveřím. Než rozhýbu achilovky, tak nic moc. Otevřel jsem dveře dokořán, aniž bych nejdřív kukátkem zjistil původce poplachu. Chyba.

"No konečně, že jste doma pane Horák," vybafla na mě sousedka, která bydlí o patro níž. Naprosto jí  nerozhodilo, že jsem jí otevřel v pomuchlaných spodkách i obličeji. Tupě jsem na ní zíral. Paní Bálkové jsem se po pravdě bál. Vypadá jako šikézní dáma, udržovaná, vždy i moderně oblékaná, ale je zlá a mírně řečeno jednoduchá. Její zábava je zírat celý den z okna a když někdo nedej Bůh zaparkuje tam kde nemá, hned volá měšťáky. Soused Láhner co bydlí o patro víš jednou zaparkoval na ostrůvku, který z chodníku vybíhá do vozovky a odděluje tak parkovací místa. Měl vymknutý kotník a každý krok na víc ho doháněl k slzám i když je to dvoumetrový, potetovaný kulturista. Druhý den ráno měl lístek za stěračem. Když pak policajtům vysvětloval svoji situaci, bylo mu řečeno, že dostali udání a že museli jet. Prý si má příště za sklo hodit cedulku "parkování v nouzi". Pokutu mu žádnou nedali a ještě navíc dostal dobrou radu. Stavil se pak u mě na panáka a potichu jsme babu proklínali. Teď ta čůza stojí přímo naproti mě.

"Tak jsme byli poslední vchod kde nebyli no a už jsou tady taky. Já vím že jste byl dlouho pryč, tak vám to musím hned říct, obzvlášť, když je máte hned na chodbě." Hodila hlavou směrem k protějšímu bytu. "Tak si dávejte pozor, mě už se ztratily zujky."

"Co?" ani jsem se nenamáhal zavřít pusu. Doufám, že neslintám, protože můj mozek tohle fakt nepobírá. "Zujky?" zaskřehotal jsem. Už jí asi totálně hráblo. A mě hrábne taky.

"Jeden by řekl, že když to prodávaj, tak by to nemuseli krást slušnejm lidem na chodbách. Tak si dávejte pozor. Když pořád někde lítáte,  může se lehko stát, že se vrátíte a budete mít vykradenej byt. Jo a určitě se sem natáhnout švábi. Já jsem panu Röegnerovi říkala, že jestli jim dá klíč od sušárny, tak si hodně zahrává. Všechno ukradnou a zamořej švábama. No já jdu, vypadáte hrozně. Koukala jsem, že jste přijel taxíkem po čtvrtý ráno. To jsou hodný, že vám takhle platěj odvoz. Tak nashledanou."

Zavřel jsem dveře a opřel se o ně čelem. Nádech, výdech, jedna, dva, tři, čyři, pě..... "Crrrrrrrrrrrrr," zařval mi nad hlavou znovu zvonek. Asi jsem si učůrnul. Já jí zabiju krávu. Prudce jsem otevřel dveře a nasadil vražedný výraz. Naproti mě s rukou ještě na zvonku stojí asiat. Džíny, bílé triko, tak 170 cm. Černé, moderně ostříhané vlasy, nádherně vykrojená ústa, ve kterých lehce pocukává úsměv a v levém uchu diamantová náušnička. Nebo spíš možná zirkonová. Jsem stevard  ne gemolog.

"Dobrý den.  Omlouvám se, že vás ruším, ale slyšel jsem, že jste doma. Kurýr mi pro vás nechal balík, tak vám ho chci hned předat," sehne se a zvedne balík, který před tím ležel na zemi. Má naprosto perfektní češtinu. "Ještě jednou se omlouvám, prosím běžte si zase lehnout." Vrazí mi balík do rukou. Pohledem přejede moji postavu, choulostivá místa mám nyní schovaná balíkem. Opět se lehce pousmál a zamířil k pootevřeným dveřím protějšího bytu.

Couvám k sobě, nohou zavírám dveře. Pokládám balík na zem a jdu do postele. Lehnu si, zavírám oči a v tom si to docvakne. Vždyť on musel tomu kurýrovi zaplatit. To je určitě outdoorové oblečení co jsem si objednával minimálně za tři a půl tisíce. Takže vztyk, směr obývák, najít v dobře ukryté skrýši peníze a znovu ke dveřím.  Automaticky beru klíče ze zámku, mám někde v hlavě zabudovanou automatiku na tuhle věc. Nikdy jsem si nezabouchl. Kouknu na zvonek u protějšího bytu. Pham Sinh Hai. Tak nějak mi pomalu začíná docházet důvod lamentace paní Bálkové. No jo, naše xenofobka nesnáší Vietnamce. Má to docela blbý když bydlíme na Libuši. Naší čtvrti se přezdívá Malá Hanoi. Díky centru SAPA je tady silná vietnamská komunita. Zvoním. Dveře se po chvilce otevírají a dívám se do tváře usměvavého souseda. Ach jo, já se zase neoblíknul. Černé oči si mě bez ostychu prohlíží a bílé zoubky skousnou perfektní spodní ret. Obočí mu vyjelo v otazníku nahoru.

"Já vám musím zaplatit," vyhrknu, lehce zrudnu a nacpu mu peníze do ruky. Ten kluk je určitě mladší než já, ale připadám si před ním jako puberťák.

"To mohlo vážně počkat až se vyspíte."

"Ne, už takhle jste musel dlouho čekat. Omlouvám se, že jsem vám přidělal starost a ani jsme se ještě neseznámili." Proboha co to tady melu. Pomalu couvám zpět ke svému bytu. Úsměv na sousedově tváři se rozšíří. Vykročí ke mě a napřáhne ruku.

"Máte pravdu, já jsem Pham Sinh Hai. Ve škole mi spolužáci říkají Honzo."

Stisknu podávanou ruku. "Tomáš Horák, moc mě těší. Tak ještě jednou děkuju za balík." Zdrhám domů. Teď už konečně můžu jít dospat co jsem zanedbal. Ještě zítra mám volno a pak zase nastupuju na charterový let. No jo, doba prázdnin, všichni chtějí k moři, tak se nestačíme na zemi ani protáhnout.

Vysedám z taxíku před domem. Na sobě mám uniformu stevardů ČSA a taxikář mi z kufru podává příručák. Před vchodem stojí můj nový soused Hai-Honza a baví se s Láhnerem ze šestého. Koukám, že si pořídil psa velikosti telete, to bude mít Bálková spousty námětů ke stížnostem.

 "Dobrý den, čau," zdravím oba a dávám pozor, aby mi tele nesežralo sako. "Co sis to proboha pořídil? Doufám, že v noci nevyje, jinak se baba po..."

"Nazdar letušáku, to víš že už si byla stěžovat na výboru krůta stará. Já Herona vycvičím, aby jí jednou sežral a budeme mít pokoj. Tak zatím se mějte pánové. Já jdu venčit."

"Letušáku? " můj vietnamský soused má opět povytažené obočí a lehce ironický úsměv.

"No jo, v Čechách prostě stevard není pořádné povolání pro chlapa," usměju se na něj na oplátku. Jde se mnou do baráku, přivolá výtah a čeká, až vyberu schránku.

"Dneska se vracíte docela brzy," podrží mi dveře od výtahu a nechá mě nastoupit jako prvního. Zmáčkne tlačítko do pátého patra. Nikdy bych si nepomyslel, že je náš výtah tak malý. Píšou pro tři osoby, ale mám pocit, že jsme na sobě nalepení i když jsme jen dva.

"Jo, dneska jsme měl štěstí. A navíc mám teď čtyři dny volna."

"Fajn, tak to bych vás mohl zítra pozvat na oběd, tedy pokud máte rád asijskou kuchyň."

Výtah zastavil, otevřel mi opět dveře a počkal, až vystoupím. Nadechoval jsem se k odpovědi, když najednou z patra pod námi vylétla baba Bálková.

"Šmejde jeden žlutej, zase si mi ukradl zujky. A vy se s nim ještě vybavujete. Ukradnou co se dá. Slušný lidi se tady budou bát bydlet." Jak vyletěla, tak zase zapadla.

Pustil jsem kufr a začal se hrnout dolů. Já tu babu nechutnou rasistickou seřvu. Za loket mě chytila ruka.

"Prosím nechte to být, nestojí nám za tu scénu. Řekněte, že se mnou zítra půjdete na oběd." Pokřivený úsměv a lehký stisk mojí paže.

"Půjdu rád. A můžeme si tykat?"

"Samozřejmě," pořád se na mě dívá. "Tomáši, co je to zujky?"

"Hai, určitě nic, co bychom potřebovali vědět," se smíchem odemknu byt a jdu vyvětrat. Už se těším na zítra.

Pomalou procházkou se blížíme k SAPĚ. Bydlím tady deset let a vevnitř jsem ještě nebyl. Vejdeme do areálu a Hai mě zkušeně vede mezi skladišti do centra toho zmatku. Občas na někoho kývne a zřejmě zdraví.

"Tak tady mají úžasnou kachnu. Je to spíš tedy něco jako vaše polévka, určitě ti bude chutnat," natlačí mě do malé restaurace, kde je spoustu Vietnamců a Čechů poskrovnu. Plynnou vietnamštinou nám vybojuje malý zastrčený stolek sotva pro dva. Zajde pro pití, které si tu zákazník musí donést sám, zrovna tak jako příbory. Tedy hůlky. No to bude trapas, já už se zkoušel hůlkami najíst, ale nikdy to nedopadlo. Prostě na tohle nemám buňky.

"Co studuješ?" využil jsem čas, než nám donesou jídlo k lehčímu výslechu.

"Medicínu, doufám, že ze mě jednou bude pan doktor. Mám štěstí, že jsem se narodil jako třetí. Starší bratři musí otci pomáhat s rodinným businessem, ale mě nechali, ať si vyberu co chci." Lákalo mě se zeptat, co ten rodinný business obnáší, ale nechtěl jsem být až tak vlezlý.

"A co ty? Jsi jako stevard spokojený?"

"Ale jo, je to dobrá práce. Lidi mám rád, letadla mě baví a placené je to vcelku dobře. Takže nestěžuju si."

Hleděl na mě zase s tím zvláštním úsměvem. "No a k tomu krásné kolegyně letušky jako bonus, že?"

Zadíval jsem se mu do očí a chvilku přemýšlel. Je moc pěkný, vypadá na inteligentního kluka, nebudu mu lhát. Buď to vezme a nebo ne. Každopádně, kdyby se mnou nechtěl pak už mluvit, vyhneme se případnému trapnému obcházení, které by vzniklo při delším kontaktu.

"Spíš krásní kapitáni, když už by došlo na bonusy. Jenže kapitány zajímají právě ty letušky, ne malí ubozí stevardi." Teď se mu bojím podívat do očí. Je tu nějaké ticho. Tak já se tedy kouknu. Neutekl, sedí a hypnotizuje mě jako had myšku, pohodlně opřený, ruce zkřížené na prsou. Než jsem stačil něco dodat, začali nám nosit jídlo.

Mísa vývaru, mísa rýžových nudlí. K tomu zeleninový salát, talířek s nakrájenou čili papričkou, sojovku a nakonec kopec grilovaného kachního masa. Hai přerušil svoje scanování mojí osoby. Natáhl se pro prázdnou misku, nandal do ní porci nudlí, přelil vývarem, hodil do toho kus salátu, pár kousků masa a postavil přede mne.

"Papričky a sojovku si dej sám podle chuti. Vy Češi moc pálivého nesnesete." Ušklíbnul se a začal chystat porci i pro sebe.

Statečně jsem vzal hůlky, cvakl maso a pak už jen pozoroval let mrtvé kachny napříč restaurací. Tak jsem zřejmě přišel o kamaráda ještě než jsme se pořádně spřátelili. Ten blbec leží na stole v nudlích a řehtá se jako blázen. Vážně se mi chce plakat? Najednou moji nohu pod stolkem stisknou obě jeho kolena. Rozesmátý se na mě podívá, oči mu doslova svítí.

"Já ti pomůžu." Vezme hůlkami kousek masa a podá mi ho před ústa. Trochu zaváhám, ale co. Když mu to nevadí, tak proč bych se měl bránit. Nechám se od něj krmit a mezi tím dostávám i lekce ve správném držení hůlek. To jídlo je vážně dobré. Nakonec se pohádáme o účet. Trval na tom, že mě pozval, takže placení je jeho starost.

Pomalu se proplétáme bludištěm hangárů narvaných vším možným. Cestou domů jsme se ještě zastavili v cukrárně. Hai přiznal, že má rád větrníky, tak jsem koupil rovnou dva a pozval ho na kafe. Na dobrou kávu si potrpím, pořídil jsem si pořádný kávovar. Bylo vidět, že to ocenil. Posadil jsem ho v obýváku a vzal do ruky talířek s větrníkem.

"Teď tě na oplátku budu kmit já." Poslušně otvíral pusu a podařilo se mi celý větrník bez nehody dostat tam, kam jsem postupně začínal toužit nacpat i jiné zákusky. Zřejmě to na mě bylo vidět, protože když dojedl, naklonil se ke mě a nabídl se k polibku.

"Nemůžu na tebe přestat myslet, co jsem tě uviděl rozespalého ve dveřích." Zašeptal a olízl mi spodní ret. Nebylo co řešit. Přitáhl jsem si ho do náručí a vrazil mu jazyk skoro do krku. Po chvilce mi zajel rukama pod triko a prsty mi kreslil kroužky po zádech. Doba, kdy jsem se naposledy miloval s byla vážně dlouhá. Skoro jsem se bál, jestli to ještě umím. Prsty jsem projížděl husté vlasy a pak napodobil jeho výzkumnou výpravu pod triko. Na nic nečekal a sundal si ho. Hned jsem zahodil i to moje a ta slast po přitisknutí našich těl se nedala popsat. Teploučká hebká kůže, jako satén. Hladký hrudník a tmavohnědé bradavky. Levou má propíchnutou a v ní kroužek. Neodolal jsem a musel jí zkusit objet prstem. Spokojeně vydechnul a položil se na pohovku. Vypadá, že se nechá rád rozmazlovat. To miluju.

Už jsem neváhal a rozepnul mu džíny. Žádný pomalý striptýz, chci ho nahého a to hned. Pak si ho vychutnám.  Stáhl jsem mu kalhoty i s boxerkami a hned jsem vysvlékl i sebe. Vidím, že oba preferujeme dokonalé vyholení.

Levou nohu si hodil na opěradlo pohovky a pravou položil dolů na zem. Naprosto bez ostychu tu leží roztažený,  usmívá se a popotahuje kroužek v bradavce. Chvilku se dívám a pak si klekám na zem mezi jeho nohy. Už jsme pořádně vzrušeni. Přímo přede mnou se tyčí jeho penis. Je trochu kratší než můj, líbí se mi to, protože ho krásně celého schovám do pusy. Zavzdychá. Nasliním si ukazovák pravé ruky a opatrně obkroužím Haiovu dírku. Prudce sebou škubne a přizvedne zadeček.

"Tomáši, prosím strč mi tam ten prst." Vyhovím mu, opatrně zasunu ukazováček dovnitř jeho těla. Ucítím, jak stáhne svaly a hned je zase povolí. Masíruje mi prst a já se skoro udělám z představy mého penisu na místě prstu. Takhle by to nešlo. Vstanu a způsobím tím Honzovi skoro smrt.

"Jdeme do ložnice!" Zavelím, pomůžu mu se zvednout a za ruku si ho vedu do své postele. Na nic nečeká a rovnou si klekne na čtyři a nastaví se mi. Ze stolku vezmu lubrikant, dám si pořádnou dávku na ruku a začnu nejdřív hladit jeho koule a penis. Pak dám další dávku nahoru na jeho zadeček a pozoruju, jak pomalu stéká přes vyšpulenou dírku dolů. Levou ruku položím nahoru na zadeček a palec začnu pomalu zasouvat do dírky. Pravačkou stále zpracovávám jeho genitálie. Opět cítím, jak se mu svaly kolem palce rytmicky stahují. Vzdychá a kroutí se aby nachytal co nejvíc rozkoše. Lehce palcem pohybuji dovnitř a ven. Krásně nám to klouže, takže vyndám palec a zkusím pomalu zasouvat ukazovák spolu s prostředníkem.

Hai zintenzivňuje vzdychání a začíná prosit o víc. Pravou rukou jen lehce svírám jeho úd, ani s ní nepohybuju. Přiráží mi do ruky hezky sám. Ale takhle se pomalu udělám  jen z toho dívání. Znovu se natáhnu ke stolku, vyndám kondom a navléknu si ho. Chytím ho za boky a pomalu nasadím svůj penis na jeho dírku. Opatrně se zasouvám dovnitř jeho těla. Snaží se mi jít naproti, trochu zasykne. Zastavím pohyb a čekám. Za chvilku se znovu začne hýbat a mě se podaří dostat do něj celého svého kamaráda. Ano, teď to přijde, masíruje mi ho svými svaly, ani se nemusím pohnout a cítím příjemné brnění až do špiček noh.

Začal jsem pomalu přirážet a jsem odměněn hekáním, které nabírá na intenzitě. Já ho snad ani nebudu muset hladit a on se udělá jen z toho, že jsem uvnitř něj. Zrychlím pohyb pánví a najednou Hai vyjekne a už mám nadílku na prostěradle. Nádhera, během chvilky mám i já hotovo. Skulíme se na postel a odpočíváme. Po neurčité době se Hai otočí čelem ke mě a zavrtá se mi do náruče.

"Ani nevíš, jak moc jsem tohle potřeboval," zašeptá.

"Tak určitě ani z poloviny ne tak moc, jako já." Zasmál jsem se a při vzájemném hlazení se nám podařilo usnout.

Vzbudí mě houkání a rámus z venku. Je půl desáté večer a něco se evidentně děje. Na ožralky z hospody je ještě brzy. Vylezu na balkon a vidím před naším vchodem policajty, sanitu a malé srocení.  Kolem pobíhá tele Heron od Láhnera a štěká jako o život.

No nic, však on mi Láhner zítra řekne, co se stalo. Zavřu dveře na balkon a vrátím se k Haiovi do postele. Probudí se a hned je při chuti. Začne mě šikovně kouřit, nikam nespěchá, pěkně lehoučce masíruje koule a olizuje mi žalud kolem dokola.

Vykroutím se mu, položím ho na záda a ze šuplíku vyndám další poklad. Anální kolík pořádně promažu gelem a šoupnu mu ho pěkně do prdelky. Natáhnu se mu mezi nohy, penisy se nám pěkně otírají o sebe a my se vášnivě líbáme. Přeruším polibek a pomalu cestuju jazykem dolů po Haiově krku. Vsaju jednu bradavku a opatrně zatahám za kroužek ve druhé. Podle zvuků které vydává se mu to moc líbí. Když ho potrápím, jedu dolů přes bříško až k napnutému penisu. Lehce hýbu análním kolíkem a zasouvám si jeho úd hluboko do pusy. Hai se prohne a v tu ránu mám jeho sperma na mandlích.

Teď už na nic nečekám, vyndám kolík, najdu kondom, nohy mu přizvednu skoro až za hlavu. Do vyšpulené dírky nasadím toho svého a už jedu. Koule pleskají o kulatý zadeček a jen supím. Chytím Haie do ruky a světe div se, on ještě znovu vystříkne. Sice už je materiálu míň, ale orgasmus si užívá a já hned v zápětí s ním.

Po chvilce odpočinku se přemluvíme na sprchu. Ještě rychle převléknu prostěradlo a šupky do hajan. Hai se ke mě otočí zády, přitáhnu si ho do náruče, políbím za krk a už spím.

Ráno jsem chtěl skočit pro čerstvé pečivo, abych nám nachystal snídani do postele, ale Hai nedal jinak, než že jde se mnou. Vyběhli jsme před panelák. Najednou se ze křoví vyřídí Heron a v hubě drží napodobeninu Crocsu.

"Ježíš, to je ten křáp čůzy Bálkový. Herone, fuj, hned to pusť jinak tě baba naseká do guláše."

"Tak to už těžko letušáku!" Ozve se za mnou Láhner. "Baba už to má za sebou. A já jsem strávil noc na policajtech."

"Ty vole, tys jí zabil? A to tě hned pustili?" divil jsem se. Kdybych tušil, že to bude tak snadný, zaškrtil bych jí dávno sám.

"Včera večer jsem šel venčit. Jdu v klidu po schodech, Heron letí přede mnou. No já na něj neviděl, ale asi sebral babě před dveřmi ten křáp. A když doběhl dolů, tak ona jako na potvoru lezla dovnitř do baráku. Já jsem jen slyšel jak ječí "ty šmejde, ty mi žereš zujku", pak ho asi kopla, nebo praštila. Heron zavyl, já vylít. Zařval jsem: "Ty stará krávo nech ho bejt", a najednou se skácela. Zavolal jsem sanitu a ještě jsem jí musel dělat masáž srdce. Pak přijeli policajti, protože je zavolal Röegner, když slyšel ten hukot."

Koukli jsme se s Haiem na sebe. Vypadá to, že případ ukradených zujek je vyřešen.