„Co tu děláš, otče?“ zeptám se.

„Chci si s tebou promluvit,“ řekne otec, k mému údivu Mariánovou řečí.

Oba na něj překvapeně zíráme.

„No co tak koukáte? Jsem průzkumník. Naučit se cizí jazyky patří tak nějak k mé práci,“ pokrčí otec rameny a posadí se do křesla, které si přitáhne naproti nám.

„Jestli jsi nám přišel říct, že s naším vztahem nesouhlasíš a abychom to ukončili, tak šetři dechem a rovnou odejdi. To jsme dneska už slyšeli,“ zavrčím.

Otec si povzdechne.

„Kvůli tomu jsem nepřišel. Nebo vlastně ano, ale není to ten hlavní důvod,“ opře se o opěrku křesla.

„A co je hlavní důvod?“ zamračím se.

„Omluva. Omlouvám se, že jsem na vás tak vyjel! Tehdy na lodi. Ale jsi můj syn a já o tebe mám strach. Viděl jsem vás a nevěděl jsem, co si o tom myslet. Tvůj bratr mi to vysvětlil. Všechny ty věci kolem lásky a milostných vztahů. Prosím, ukončete to!“ řekne otec jedním dechem.

„Já Mariána miluju a neopustím. Neukončím vztah s ním,“ odmítnu.

„Já jen nechci abys trpěl. Abyste vy oba trpěli. Odloučení prý hrozně bolí, alespoň to se mi podařilo zjistit,“ promne si otec čelo.

„Jsem v tom už příliš hluboko, takže trpět budu tak jako tak. Já jen chci být s Mariánem tak dlouho, dokud to bude možné,“ vezmu Mariána za ruku a podívám se mu do očí.

„To se týká nás obou. Vím, že Achu bude muset odejít a chci s ním být, než se to stane. Jestli budu trpět teď nebo za pár dní, týdnů či měsíců, to už je celkem jedno. Nebraňte nám být spolu!“ otočí se Marián na mého otce.

„Co mám s vámi dělat? Jen doufám, že vás to potom nepoloží,“ povzdechne si otec.

Chvíli na otce překvapeně hledím, než se usměju. Takže otec nás přijal, to je pro nás dobrá zpráva.

„Děkuji otče!“ řeknu.

„Jen mi řekni, cos myslel tím, že jste dnes už slyšeli, abyste to ukončili?“ zeptá se otec.

Jen se tázavě podívám na Mariána. Ten zavře oči a stiskne víčka.

„Můj děda to křičel na tátu. Nazýval mě buznou a nenormálním, taky řekl že se kurvím a že by to ze mě otec měl vymlátit,“ otevře oči, které se mu zalijí slzami a pohlédne jimi na otce.

„To je mi líto. Snad se tvůj děd vzpamatuje,“ ztiší otec hlas do uklidňujícího tónu a soucitně na Mariána pohlédne.

„Snad,“ vydechne tiše Marián.

„Neplač,“ zašeptám a políbím ho na lícní kosti, zatímco ho hladím po líčku.

Marián přivře oči a opře se tváří o mou dlaň, kterou si přidrží svýma rukama. Jemně se na něj usměju. Marián oči otevře a láskyplně na mě pohlédne. Hledíme na sebe, totálně ignorujíc otce, který nás sleduje s pootevřenou pusou.

„Ehm, vypadá to, že jsem tu zbytečný. Asi radši půjdu,“ vstane z křesla.

Sundám ruku z Mariánovy líce a oba se na otce podíváme.

„Jistě. Ještě jednou děkuji, otče!“ pokynu hlavou a usměju se na něj.

Otec ke mně přejde a položí mi ruce na ramena.

„Jsi můj syn. Jsi z mého semene, z mé krve. Jsi mi dražší než cokoliv jiného, stejně jako tvůj bratr. Kdyby to bylo potřeba, položil bych za vás i život,“ zašeptá.

Roztřeseně se nadechnu. Tohle bylo to nejhezčí, co mi otec kdy řekl. Jistě, čas od času nás objal, položil nám ruku na rameno nebo poplácal po zádech, jako malé kluky nás nechával sedět na svém klíně, ale nikdy neřekl, že nás má rád nebo že by pro nás zemřel.

„Otče,“ vydechnu.

Otec se na mě usměje, sundá ruce z mých ramen a kousek poodstoupí. Vytáhne malé tlačítko a transportuje se pryč.

„Tedy, taky ti to přišlo tak divné jako mě?“ zeptá se mě Marián.

„Možná ještě divnější. Ale jsem rád, že nás alespoň on přijal,“ odpovím.

„Jo. Kéž by to tak bylo u všech,“ vytáhne Marián nohy nahoru, přitáhne si kolena k hrudi a obejme je.

„Bude, uvidíš,“ přitáhnu si ho k sobě a opřu si bradu o jeho temeno.

„Kéž bych měl takovou jistotu jako ty,“ zašeptá Marián.

Jen si povzdechnu a zpevním své sevření kolem něj, abych mu dodal pocit jistoty a bezpečí. Marián se o mě opře. Nemluvíme, rozumíme si i beze slov. Po dlouhé době, kdy už se dokonce začne stmívat, nás ovšem vyruší zakručení Mariánova žaludku. Oba se na sebe podíváme a rozesmějeme se.

„Tady má někdo hlad,“ zasměju se a cvrnknu Mariána do nosu.

„Nediv se, už je docela pozdě a já se nestihl ani naobědvat,“ vyštrachá Marián z kalhot mobil a koukne se na hodiny.

„Obávám se, že kromě zeleniny a ovoce tu nic nemám,“ zamyslím se.

„Tak si objednám pizzu. Pizzerky by měly mít ještě otevřeno,“ pokrčí Marián rameny.

„Zítra dojdu nakoupit,“ řeknu provinile, s Mariánovou návštěvou jsem nepočítal, tak jsem pro něj ani nic nekoupil.

„Ale jdi ty! V podstatě jsem se ti sem vnutil, tak se nemůžu ničemu divit,“ odmávne to Marián, zatímco vytáčí číslo jedné pizzerie.

Vstanu a protáhnu se. Najednou mi přijde, že je tady docela zima. Takže mezitím, co si Marián objednává pizzu, přejdu k termostatu a podívám se, kolik je tady stupňů. Pouze 8 stupňů Celsia, odfrknu si. Divím se, že jsme si té zimy nevšimli dřív. Nastavím termostat na 20 stupňů. To by mělo stačit. Naštěstí se odtud dá korigovat teplota v celém domě, takže za chviličku tu budeme mít krásně teplo.

„Co tam provádíš?“ ozve se z pohovky.

„Nastavuju teplotu,“ odpovím a vrátím se k Mariánovi.

„Hm, zdála se mi tady docela zima,“ protáhne se Marián.

„Ty jsi hlupáček. Proč jsi nic neřekl? Bych zatopil dřív,“ zamračím se.

Marián jen pokrčí rameny a zadívá se na mě nevinným pohledem. Neodolám a přisaju se mu na rty.

„Kdy to dovezou?“ zeptám se tiše, když se oddálím, abychom mohli nabrat dech, přesto zůstávám od Mariánových rtů vzdálený jen pár milimetrů.

„Říkali, že tak do tři čtvrtě hodiny,“ odpoví Marián stejně tiše.

„Za tu dobu se dá stihnout věcí,“ poznamenám a znovu se přitisknu na Mariánovy rty, jazykem si vnutím cestu dovnitř a začnu plenit jeho ústa.

Marián spokojeně zafuní a nadšeně mi vyjde vstříc. Začnu ho pomaličku pokládat na pohovku. Naštěstí je dost široká, abychom měli pohodlí. Jednou rukou se podpírám a druhou zajedu pod Mariánovo tričko a hladím ho po břiše.

„Ty jsi nějaký nadržený. Ta dvě kola u nás ti nestačila?“ přeruší Marián polibek a zašklebí se na mě.

„A kdyby nestačila, vadilo by ti to?“ přesunu se na jeho krk, kde začnu vyrábět razítka lásky.

„Ne,“ zavzdychá Marián a zakloní hlavu, abych měl lepší přístup.

Pro sebe se usměju a vyhrnu Mariánovi tričko až ke krku. Marián natáhne ruce za hlavu a trošku se nadzvedne, abych mu mohl tričko přetáhnout přes hlavu. Z rukou si ho sundá sám a pohodí ho na zem. Rukama, ústy a jazykem začnu mapovat jeho hruď a břicho. Marián jen leží, víská mě ve vlasech a sem tam vzdychne. Vytáhnu se zpátky nahoru a přivlastním si jeho ústa. Cítím, jak mi Marián přejíždí rukama po zádech a vyhrnuje mi tak tričko.

Odtrhnu se od něj, strhnu ze sebe tričko a hodím ho na podlahu, hned nato se vrátím k Mariánovým rtům. Rukama zatím jezdím po jeho trupu a mapuju si každičký záhyb jeho kůže, Marián mi jezdí rukama po zádech a sem tam zatne nehty. Nevadí mi to, naopak je to příjemné zpestření. Po chvíli sjede dopředu a poslepu rozepne naše kalhoty. Nějak se nám je podaří svléknout, aniž bychom přerušili polibek.

Začnu laškovně přejíždět svým ztvrdlým vzrušením po Mariánově dírce a občas jemně zatlačím. Neproniknu dovnitř, ale zároveň tak zvyšuju naše vzrušení.

„Sakra!“ zakleju.

„Co se děje?“ zeptá se Marián.

„Nemám tu gel,“ zakňučím a zabořím obličej do záhybu mezi Mariánovým krkem a ramenem.

„Vůbec?“ zeptá se Marián.

„V ložnici ano. Ale tady ne,“ zamručím.

„Tak pro něj dojdi. Já ti nikam neuteču. Ale pospěš si,“ zasměje se Marián.

„Ani se nehni!“ zahrozím mu prstem, vyškrábu se do stoje a rozběhnu se do ložnice pro gel.

Urychleně najdu gel v nočním stolku a mažu zpátky. V obýváku se ale zarazím. Stojím před boční stranou pohovky a sleduju Mariána ležícího na zádech s nohama necudně od sebe, jak si dělá dobře. Málem zavyju jako zvíře a skočím na pohovku. Na nic nečekám, vymáčknu si trochu gelu na prsty a dva vrazím do Mariánova zadku. Marián jen překvapeně vyhekne a rozšířenýma očima se na mě podívá.

„Pokračuj!“ vyzvu ho, zatímco ho začnu šukat prsty a připravovat ho na vpád něčeho většího.

Marián poslechne a znovu si začne přejíždět po vzrušeném údu. Lačně sleduji tu dráždivou podívanou a přidám třetí prst. Zajíždím prsty dovnitř a ven a najdu Mariánovu prostatu, kterou začnu účelně dráždit. Marián začne hlasitě sténat a svíjet se slastí.

Po chvíli vytáhnu prsty a prudce do Mariána vniknu svým penisem. Marián zasténá a já začnu okamžitě prudce přirážet. Marián si vplete ruku do mých vlasů a přitáhne si můj obličej ke svému. Dravě mě políbí, což mě donutí ještě zrychlit. Marián mi vychází vstříc a po chvilce nám dělá problém popadnout dech, takže se od sebe odtrhneme a místo polibků se spíš otíráme o rty toho druhého, zatímco si navzájem vyměňujeme dech.

„Už budu!“ zasténá Marián po chvíli.

„Tak buď! Pojď, udělej se pro mě!“ zašeptám.

„Panebože ano!“ vykřikne Marián a jeho tělo se stáhne v orgastické křeči, zatímco vystříkne svoji nadílku na hruď.

Mě se skoro zatmí před očima, jak silně mě v sobě Marián stiskne. Ještě párkrát prudce téměř až brutálně přirazím a následuju ho.

Vysíleně se na Mariána zhroutím a oba po té namáhavé činnosti odpočíváme.

„Tedy to byla jízda! Si zítra nesednu!“ zabručí Marián.

„Tak budeš celý den ležet a já se o tebe budu starat,“ políbím ho na čelist a překulím se tak, abych ležel na boku za Mariánem.

Ten si také lehne na bok, zády ke mně a nechá mě, abych ho jednou rukou objal. Vezme do ruky mou dlaň a pohrává si s prsty.

„Jsi opravdu skvělý milenec, víš to? Opravdu jsi to přede mnou s nikým nedělal?“ řekne tiše po několika minutách.

„Ne, s nikým. Ty jsi první,“ odpovím a políbím ho na zátylek.

„Hm, tak to jsem si tě dobře vycvičil,“ zasměje se.

„A já tebe. Jsi totiž taky úžasný. Hlavně tady dole,“ vyprostím svou ruku z Mariánova sevření a sjedu s ní mezi Mariánovy půlky, kde prvním článkem ukázováčku vjedu do jeho dírky.

„Hele, nech toho! Na další kolo už nemám sílu! Jsi mě totálně vyřídil,“ plácne mě Marián po paži a nepohodlně se zavrtí.

„A taky dokonale uspokojil,“ zazubím se, ale prst vytáhnu a znovu Mariána obejmu.

„Chceš další chválu?“ zasměje se Marián.

„Co když ano?“ zasměju se já.

„To víš, že jo. Už takhle máš ego příliš vysoké. Bych ti měl trochu srazit hřebínek,“ natočí ke mně Marián hlavu a našpulí rty.

Uchechtnu se a jemně ho políbím. K mé smůle ale náš polibek přeruší zvonek.

„Pizza je tady!“ zajásá Marián a vymaní se z mého objetí.

V rychlosti na sebe naháže oblečení a žene se ke dveřím. Jen pobaveně zakroutím hlavou.