Když se setkali dva naprosto odlišní lidé, hnáni každý svou vlastní pravdou a pohledem na svět, mohlo to znamenat dvě věci - buď se setkali dva noví přátelé a spojenci… nebo se setkali dva nepřátelé, kteří se nikdy neshodnou na tom, kdo má pravdu. Kdo z nich bude soudce a kdo souzený? Komu se dají želízka, aby mlčel navěky, a kdo mu je předá? Komu bude dnešní společnost věřit, že je nevinný, když vinní jsme ze zákona všichni?

(ze zakázané knihy Povídky šílené normality od sira Benjamina Sneasela)
*****
1. dubna 2359
Pan Rolnička měl den na hovno. Od rána se nasraně díval na obrazovku před sebou a nemohl se soustředit. Jeho noha pumpovala nahoru a dolů o sto šest a oči mu neustále těkaly na hodiny v pravém rohu obrazovky. Jak nenáviděl čtyřiadvacítky. Tohle se mělo zrušit už za minulého století poté, co provedli ten stupidní průzkum, že tím lidi leda tak posílají dřív do hrobu! Naštvaně zkousl tužku mezi zuby, div ji nerozkousl vejpůl ihned. Stalo se to už tolikrát, že měl rozkousané tužky schované všemožně po celé kanceláři, aby je nikdo nikdy nenašel. To by byla docela potupa na jeho kalibr. Stejně tak pečlivě měl schované své opiové sny.
Měl za úkol sepsat hlášení o jejich podělané parádě, co proběhla v březnu, a ujistit se, že propaganda a vymývaní mozků je na místě a že jsou všichni strašně hrdí, že mohou sloužit této zemi. Nasrat za tak mizerný plat. Samuel Jackson měl vztah ke své práci na bázi lásky a nenávisti a snad každý den si házel mincí, ke které straně se přikloní. Nyní silně převažovala nenávist.
V pravém dolním rohu se mu zobrazila příchozí zpráva od jeho nadřízené, ve které ho buzerovala za to, že ještě nevyřešil nějakého pobudu, který si na ně stěžoval ohledně případu své ženy a děcka. Kurva, však tohle smetl ze stolu jako nešťastnou náhodou nebo sebevraždu, protože se nenašla zbraň ani svědci. Prostě chcípla matka s děckem, to se občas stane, když jednomu rupnou nervy a druhý rodič je věčně mimo. Zprávu křížkem zavřel a pohlédl na ten slovní průjem, na kterém pracoval poslední hodinu a půl.
Nakonec to vzdal, zkopíroval text a hodil ho do prvního chatu s umělou inteligencí, aby za něj ty srajdy dopsal. Líně sledoval, jak se před ním objevují písmenka.
„Stejně ty sračky nikdo nečte ani neposlouchá. Na to maj‘ lidi málo času,“ usoudil nahlas a protřel si kořen nosu.
Opět na něj vybafla zpráva od jeho nadřízené a už dle začátku usuzoval, že je hodně nasraná. Přesto její zprávu opět nechal zmizet kliknutím na křížek. Aby přišel na jiné myšlenky, rozhodl se, že si znovu projde fotky z toho případu, kvůli kterému ho doposud buzerovala. Kdyby se náhodou uráčila dojít do jeho kanceláře, viděla by aspoň, že na tom pracuje, ne? Proto ji má silně u prdele.
A dobře, že tak udělal, protože ani ne do minuty slyšel její podpatky. Pár vteřin poté mu málem vykopla dveře, protože jí je sám neotevřel automaticky díky tlačítku vedle jeho loktu. Proč by se namáhal… za to není placený. Sotva vzhlédl, viděl její nasraný ksicht a už věděl, co za buzeraci přijde tentokrát.
„Věděls‘, že přijdu, tak proč jsi mi neotevřel?“ zaprskala na něj vztekle.
Samuel Jackson si ledabyle podepřel bradu a znovu se zadíval na obrazovku před sebou. „Neslyšel jsem tě přicházet,“ zalhal lhostejně.
Na to mu práskla do stolu, ale s ním to ani nehnulo. Byl zvyklý na její nálady na nic a na hovno. Uvažoval, zda náhodou není tak náladová, protože se jí blíží menopauza. Jelikož se ale pořád cítila jako mladice, tmavě modré vlasy jí sahaly až po prsa a Samuelovi neušlo, že je má roztřepené konečky. Spíš než na její konečky se ovšem zahleděl na povislá prsa. Napadlo ho, že by si měla pořídit lepší podprsenku a tuhle vynošenou zahodit do koše.
„Oči mám nahoře, Samueli!“ slyšel její otrávený hlas.
Pomalu jí vzhlédl od dekoltu a opřel se o opěradlo židle. „Jak ti mohu pomoci? Pracuji, jestli nevidíš,“ rozhodl se začít milou debatu. Místo toho dostal hned přednášku o tom, jaké je nevychované hovado. „Ještě něco?“ zeptal se sarkasticky.
Div mu obrazovku neomlátila o hlavu, kdyby to šlo. Znuděně si ji přečetl a opět k ní vzhlédl.
„Ano, vím. Četl jsem,“ odpověděl stroze.
„A moje zprávy máš, vidím, taky u prdele,“ zchladila ho nepříjemně. „Nepotřebuju, abychom měli další průser hned po přehlídce!“
‚Ta tvoje zasraná přehlídka… však o ní píšu jen samé dobré sračky, neboj se,‘ pomyslel si Samuel otráveně.
„Chci to mít vyřízené do konce týdne, je ti to jasný?“ oznámila mu už na odchodu.
Samuel udělal jen protáhlý obličej a vyplázl dětinsky jazyk, ale pouze ve chvíli, kdy už zmizela z jeho kanceláře. Svou šéfovou nesnášel. Když byla mladší, byla s ní větší zábava. Hlavně mimo práci, a když nebyla vdaná a oni se oba nudili. To jí nevadilo, když to dělali na tiskárně nebo na hajzlíku. To ji ta posraná přehlídka tolik nezajímala.
Nakonec obrazovku zavřel a vstal. Potřeboval na vzduch.
Vzal si kabát a svou pracovnu zavřel.
*****
Venku nebyl o moc lepší vzduch. Spíš byl mnohem horší, než si jeho plíce pamatovaly. Sotva se nadechl, rozkašlal se. Vzhlédl k černému nebi nad sebou, kam putovaly mohutné černé dýmy ze zdejších pecí. Tam, přímo v jejich srdci, se denně tvořily jeho tolik milované opiové sny a vlastnil je nejhorší stařec na světě, samotný Thomas Crook. Založil ruce do kapes a vydal se šouravým krokem kupředu.
Hlavou se mu honily myšlenky a on nevnímal, kam jde ani do čeho šlape. Upozornil ho až smrad z hovna, že by se měl dívat pod nohy. Znechuceně vrazil nohu do kaluže, aby si to svinstvo očistil z boty. Když vzhlédl, spatřil docela známou, střapatou palici. Na Simona a jeho bandu za poslední rok přišlo tolik stížností, že je přestal počítat a rovnou je začal mazat. Všichni policisti si uměli dát dvě a dvě dohromady - Simon je pod ochranou Thomase, na něj se kurva nasahá. Málokdo ovšem věděl, že Simon není pasák zdejších kurev, ale hlavní Thomasův dealer, který zvládne i nemožné objednávky předělat na skutečnost.
Samuelovi se nepříjemně sevřel žaludek, když se k němu ta střapatá palice s párátkem v hubě otočila. A už si to k němu šinul. Jak ten jeho smích nenáviděl. Syn zdejší kurvy, která dá každému, otec samozřejmě neznámý. Na kontě měl už tolik přestupků, ještě než si ho vzal Thomas Crook pod svá křídla a stal se tak nedosažitelným a nedotknutelným pro policii. Jeho záznamy se musely pochopitelně smazat. Čistý trestní rejstřík a jim se vysmíval všem do ksichtu vlastní přítomností. Kolik starostí by se vyřešilo, kdyby mu někdo prohnal kulku palicí?
Samuela nepříjemně zasvrběly prsty a on povolil sevřenou ruku v pěst. Zabít hlavního dealera Thomase Crooka by znamenalo zabít sebe samotného. Na to se měl Samuel až moc rád.
K jeho štěstí mu naštěstí zazvonil mobil a pozornost Simona se tak strhla k něčemu jinému. Chvíli na něj civěl a něco neurčitého mluvil rychle do mobilu, než se na patě otočil a i se svou bandou vyrazil jiným směrem. A Samuel měl po chvíli jistotu, že už se nevrátí.
*****
Přiložil kartu k automatu a zaplatil. Plechovka mu vypadla k nohám a on si otráveně povzdychl. Zvedl ledovou kávu a měl jistotu, že ho ta předražená, přeslazená srajda obstříkne jak nic. Přešla ho chuť. Nabídl ji prvnímu bezdomovci a odškrtl si tak denní nutnost učinit aspoň jeden dobrý skutek.
Zastavil se v jedné postranní uličce a chvíli uvažoval. Chtělo se mu jít na místo činu? Ani ne. Co by tam našel? Maximálně by se tam zase potloukal ten pošuk. Beztak je odkrágloval on. Zjistil, že mu manželka zahýbá a že spratek není jeho. To v tom baráku bývalo časté, pomyslel si při pohledu na panelákový komplex před sebou. Nechtělo se mu tam. Opět si připomněl, jak mizerný jeho plat skutečně je, když mu oči sklouzly dolů na silnici a viděl ty šťastnější, majetnější občany jejich města jezdit auty a slavit s opiovými sny.
„Kurva práce,“ prohodil si pro sebe a konečně se vydal kupředu.
Radost mu to nedělalo.
*****
Moc nevnímal, co mu sousedi říkali. Bylo to vždycky to samé.
„Kdože je ten Mauricius?“ zeptal se konečně.
„Místní magor,“ řekla sousedka smrtelně vážně. To ho přimělo k ní vzhlédnout. „Nebohá Samanta, tolik trápení s ním měla a ani ve smrti nenalezla klid,“ dodala zdrceně a ke svému divadélku dodala i falešné slzy. „Chudák Alvin, vždycky vyrůstal bez otce. Tolik po něm toužil, aby byl přítomen aspoň při jeho prvním školním dni.“
‚To je mi u prdele,‘ pomyslel si Samuel znuděně. Tuhle historku slyšel už tolikrát, jen pokaždé jiná jména. „Měli manželé Williamsovi neshody?“ zeptal se na tradiční otázku.
„Ne, kdepak, milovali se,“ odpřisáhla sousedka.
‚Tak proč kurva tvrdíš, že s ním měla trápení?‘ pomyslel si Samuel znuděně. „Proč jste řekla o Mauriciovi Williamsovi, že je místní magor?“ zeptal se, zatímco si něco čmáral do sešitku, aby se nenudil.
„Sbírá krámy,“ řekla smrtelně vážně. Konečně k ní vzhlédl, ale ne moc zaujatě.
„Krámy? Například?“
„Staré, nepoužitelné krámy. Ty, co jste zabavili. Samanta jich plno už vyhodila.“
„Myslíte si, že se mohl opít a prostě ji zabít, protože mu vyhodila jeho oblíbenou hračku?“
„Pošuk na to je dostatečný, ano.“
Zaklapl sešitek. Tohle nikam nevedlo. „Děkuji za cenné informace,“ pronesl sarkasticky.
„Víte, kde ho najdete?“ ptala se místní drbna zvídavě.
„Proč? Chcete ho varovat, že na něj máme spadeno?“ zeptal se Samuel smrtelně vážně, aby mu dala konečně pokoj. A to stačilo, aby žena už nic víc neřekla a stáhla se rozhořčeně do vlastního bytu.
*****
Zvuk rolničky se rozezníval dlouhou uličkou, když jí Samuel procházel. Byl to zvuk, který všechny přítomné vždycky děsil. Jeho sadistická stránka ho dostala až na tohle místo, ti, kteří znali zvuk a význam rolničky, se před tím líbezným zvukem třásli a prchali. Jeho samotného ovšem překvapilo, když ho nohy podvědomě zavedly před barák Thomase Crooka. Stmívalo se a světla se začala pomalu rozsvěcovat. Dovolil si strávit chvíli na místě, když viděl, že se rozsvítila i okna v Crookově domě. Nepochyboval, že jeho instinkt policejního psa měl důvod, proč ho podvědomě zavedl tady.
Překvapilo ho, když za oknem spatřil toho posraného pisálka. Dle rozmístění oken ovšem určil, že se nachází v pokoji Thomase Crooka. Tam by se nedostal, kdyby ho systém a ta opice nepustili dovnitř. Takže musel být v tom baráku vítaný a chtěný. Co tam zatraceně mohl dělat?
Z myšlenek ho vytrhl mobil. Vytáhl ho a zkontroloval, kdo mu volá. Bylo to oficiální číslo zdejší psychiatrické nemocnice. Kdo mu ksakru může teď volat zrovna od nich? O to větší překvapení pro něj bylo, když ho ženská z recepční přepojila na Jane van der Waalsovou. Ta mu plačtivým hlasem zdědila, že poslední noci nemůže spát, protože ji pronásleduje noční můra v podobě černé bytosti.
‚Co mi po tom je, pošuku? Tohle vykládej svýmu doktorovi, ne mně,‘ pomyslel si otráveně.
„Myslíte si, že to může souviset se smrtí mého muže?“ zeptala se Jane van der Waalsová dychtivě.
‚Případ je skoro uzavřen, dej mi pokoj,‘ pomyslel si Samuel za chůze.
„Máte aspoň nějaké podezření, kdo tu hrůznost mohl udělat?“
„Pracujeme na tom,“ slíbil jí.
„To byste měli. Proč vás platím z vlastních daní!“
Samuel na to nic neřekl. „Paní van der Waalsová, neměla byste se rozrušovat. Slibuji, že děláme vše, co je v našich silách, abychom vraha vašeho manžela nalezli co nejdříve a předali ho spravedlivému soudu.“
Jeho pohled nevědomky zaputoval zpátky k domu Thomase Crooka. A zatrnulo v něm, protože se setkal s upřeným pohledem modrých očí toho obra. Napadlo ho, jak moc by ho chtěl praštit jen za ten pohled…
Stočil pohled zpátky před sebe a vydal se kupředu.
„O případných nových stopách vás budeme ihned informovat, pokud váš stav bude stabilní,“ slíbil jí, než zavěsil.
*****
Vrátil se do své pracovny, když byl pozdní večer. Otevřel dokument, na kterém pracoval, a který mu přepracovala umělá inteligence. Napadlo ho, kdy i jeho pozici plně nahradí stroj. Napadlo ho, zda se na tuhle práci vůbec hodí.
Kdy klesl tak hluboko?
Kdy přestal milovat odznak, který tak hrdě nosil na uniformě?
Kdy se z něj stala zkorumpovaná, věčně zfetovaná svině?
Na tyhle otázky neznal odpověď. Místo toho ze zoufalství sáhl po dalším opiovém snu a zhluboka k němu přivoněl.
„Ještě čtyři hodiny,“ slíbil si, odložil svou milovanou drogu a pustil se znovu do práce. „Ještě čtyři hodiny a budu zase v ráji.“