Pozři ho! Kvůli ničemu jinému tady ani není! Chce být pozřen, jinak by se ti tak okatě nevydával na milost!
Ty otravné hlasy ho pronásledovaly po celou tu dobu a on si to ani trochu neužil. I když ho David dokázal rozptýlit dokonale… ty hlasy ho nakonec dostihly. Možná, že David dosáhl svého (tedy spíš, co v něm posílilo víno), on moc myšlenky tohoto typu neměl. Správně, od toho tady není. Na druhou stranu se na Davida zlobit nemohl. Přemístění bylo pro něj jistě náročné. A nejspíš potřeboval nějakou záminku, aby mohl upadnout do příjemného spánku a na nic chvíli nemyslel. Rukou mu prohrábl vlasy a nechal je, aby mu zase spadly přes spící tvář. Měl by mu vyhovět, ve všem, co si ten člověk zamane, už tak, že mu nabídl svou pomoc. Samozřejmě, vezme si za to něco pro sebe, ale pokud opletačky se zákonem vyřeší potom za něj, bude to nejjednodušší cesta, jak získat svůj majetek zpátky. Jak ten, který mu zabavili lidé, tak ten, který mu podle ukradli čarodějové. K tomu druhému ho, pravda, nepotřeboval. Mohl si prostě počkat, až se všichni usadí na zadky, a poté započít svou pomstu.
Podepřel si hlavu a kochal se pohledem na spícího Davida. Jak nevinně vypadal. Vůbec ho netrápilo, že se nachází v hnízdišti, kde ho mohl každý z nich zabít tak snadno. Ale Augustus si uvědomoval, že nejsou tak pitomí, aby se o něco pokusili. Ne, když si všimli jeho značky. Snad doufají, že když si ho nebudou všímat, Augustus jim zapomene jejich předešlou křivdu vůči němu? Kdeže, sejme je tak či tak. Všichni do jednoho zemřou. Tak se rozhodl už kdysi, když ho napadla myšlenka se na nich pomstít.
Přes Davida přehodil deku a sám se posadil. Nechtěl nad ničím uvažovat. Snad doufal, že mu David pomůže se trochu uvolnit. Místo toho byl ještě napjatější. Jak mu tu lehkovážnost záviděl. Kéž by na něj víno tak působilo také. Nakonec vstal a nasoukal se do toho otravného hábitu. Dloubl do Davida, aby ho probudil.
„Brzy to začne,“ připomněl mu a podal mu kalhoty saka, které předtím skončily na zemi. Uvědomoval si, že se blíží půlnoc a že Davida stíhá nejen únava, ale i spánek. Lidi tak snadno ovlivňovaly fyziologické potřeby. Viděl, jak se přemáhá, aby neudělal grimasu, že ho probudil pro něj uprostřed noci, možná hezkého snu, a že by mu nejraději na to něco řekl. „Neměl sis začínat,“ připomněl mu Augustus škodolibě.
„Jdi do prdele, jo?“ slyšel jen Davida unaveně, který se konečně vysoukal do sedu, vlasy na všechny strany, ospalky ještě v očích.
„V jedné jsem už dneska byl a docela se mi tam i líbilo,“ provokoval Augustus. Schytal to nakonec polštářem, který ho málem přiměl spadnout z postele, protože to nečekal.
„Neser mě,“ zavrčel David podrážděně a Augusta tím jenom víc pobavil. Vstávání pro Davida očividně nebylo to nejlepší… obzvlášť po vydatném sexu. Taky mu nepřispělo, že sotva se mu povedlo usnout, opět byl probuzen. To by naštvalo snad každého!
Augustus měl na jazyku další provokující poznámku, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Oba zpozorněli.
„Lorde Auguste, váš soud brzy započne,“ ozval se nějaký cizí hlas. Byl to jeden ze zvěromágů, kteří sloužili Kamimu. „Dostavte se prosím do místnosti W., kde bude probíhat váš soud. Zde máte mapu,“ pokračoval zvěromág a posunul pod dveřmi jakýsi pergamen. „Mapa se bude měnit v závislosti, jak lord Kami bude měnit zdejší prostředí nebo jak uzná za vhodné. Ostatní jsou s tímto principem obeznámeni, pochybuji však, že vy ano.“
Augustus otráveně přešel ke dveřím a mapu ze země sebral. Když pergamen otevřel, nestačil se divit. Mapa dokonce zobrazovala, kde se daný mág nachází i se zvěromágy, kteří byli rozmístěni všude kolem a jakýkoliv jejich pohyb. ‚To je celkem chytré,‘ pomyslel si pro sebe. Očima ihned vyhledal jednotlivé hlavy rodin a mapu složil. Věděl, že magie přesunu v prostorách, které Kami vytvořil, byla potlačena pro všechny. Byl jen jeden způsob, jak ji aktivovat. Zbavit se Kamiho nebo ho uspat. A na to neměl čas.
„Máš obavy?“ slyšel Davidův hlas a ohlédl se za ním.
Chladně se uchechtl. „Kdeže! Jako svého obhájce mám toho nejlepšího v zemi,“ ušklíbl se na něj.
„Jestli nechceš, abych ti účtoval dvojnásobnou sazbu, tak si tyhle řeči odpusť.“
„Já myslel, že mi ji naúčtuješ za to, jak jsem tě celkem naložil.“
Provokoval záměrně. Nečekal ovšem, že po něm tentokrát hodí botu a trefí se přímo přesně, jak plánoval. „Ještě chvíli mě ser a obhajovat se budeš sám,“ pohrozil mu David otráveně, když se coural pro botu, oděný zatím jen v kalhotách. Augustus se provokativně usmál a botu mu předal.
„Nemusíš se tolik hněvat, nech si to pro ostatní,“ mrkl na něj hravě. David mu botou znovu pohrozil, než si ji konečně nazul a rozhlédl se pro košili a saku. Augustus letmo mávl rukou a obojí mu přivolal přímo do rukou.
„Dík,“ poděkoval David, pořád trochu mrzutě, ale pomalu se probouzel úplně.
„Můžeš mi poděkovat jinak,“ pousmál se Augustus. David nad jeho dětinskostí převrátil oči v sloup. Když si ovšem upravil košili, všiml si až poté, že mu chybí kravata. Sehnul se na zem a díval se po ní, ale nikde ji neviděl. Až potom si všiml, že ji Augustus má v ruce. A ukazováčkem mu poukázal, aby šel za ním. David opět jen převrátil oči, ale přešel k němu. Augustus mu ji ovázal kolem krku a přitáhl si ho tak k sobě. Dělila je jen pár centimetrová mezera. „Nevypadá to, že bys měl strach,“ zhodnotil Augustus, když mu kravatou zajel pod límeček košile.
„Nemám strach. Proč bych ho měl mít?“
„Jsi v neznámém prostředí a všichni jsou proti tobě.“
„To je zcela běžné.“
Augustus mu pomalu kravatu upravil tak, aby vypadala jako předtím, a potom po ní pomalu přejel prsty. Rukami se nakonec vrátil zpátky nahoru a spočinul mu s nimi na ramenech. „Věřím ti, Davide,“ řekl jen a David k němu vzhlédl. Byla to jen tři slova, ale Davidovi hned dodala potřebnou sílu i odvahu. Augustus mu rázem viděl odhodlání v očích. Únava byla tatam, nyní se zase soustředil a věděl, co je jeho úkolem zde.
David si ho pro změnu přitáhl nyní k sobě za obojek, což Augusta vyvedlo z míry. „Platíš mi,“ opravil ho. „A to je rozdíl.“
*****
Když vyšli z místnosti, prohlížel si David zvídavě tu mapu, kterou jim někdo podstrčil pod dveře. Předpokládal, že to byl něčí sluha.
„Takže ten Kami tohle všechno postavil? Je to něco jako váš vedoucí?“ zeptal se při pohledu na detailní mapu.
„Ne, všichni jsme si rovni,“ vysvětlil Augustus s rukami v kapsách, než Davidovi nonšalantně přehodil ruku přes rameno. David na to gesto nic neřekl a dál se díval na mapu.
„Takže předpokládám, že má za úkol to tu udržet nějak v chodu?“
„Ano. On vždycky postaví nějakou barabiznu pro soud, Baltazar zajistí, že lidi nebudou slídit kolem díky své magii, Octavius venku i tady pozastaví dočasně čas, aby kdyby se nemohli shodnout hned, tady nemuseli trávit celé své mládí-…“
„Počkej, dočasně pozastaví čas?“ zeptal se David zaujatě.
„Ano, to je jeho magie. K ničemu jinému by tady ani nebyl. Teda kromě vysírání.“
„Počkej, počkej. Nějak nepobírám, jak tohle dovede. Zastaví čas na celé planetě?“ zeptal se David šokovaně.
„Ano. K ničemu jinému ji ani nepoužívá.“
„Jak? Copak ho to nestojí něco na oplátku?“
„Tak jeho magie funguje,“ utnul Augustus otráveně rozhovor. Neměl náladu bavit se zrovna o Octaviovi.
„Čekal jsem, že ho to bude stát něco z jeho života nebo tak.“
„To je mi jedno. Nestarám se o toho trotla.“
„A co ti dva? Co se najednou zjevili a zase zmizeli. To umíš taky.“
„Ne tak docela. Invisi a Bilis. Jejich magie neviditelnosti se trochu liší od pomatení smyslů, co umí každý.“
Davidovi neušlo, jak Augustus reagoval prudčeji, když šlo o Octavia, než když se ho vyptával na bratry s magií neviditelnosti. „Jak do toho všeho teda spadají ty tvoje bylinky?“
Augustus si ho zaujatě prohlédl. Nečekal, že si to bude pamatovat. „Když jsem pobýval v Africe a Asii, prostě jsem něco od tamějších lidí pochytil. Docela se to hodilo, když mě postihly nějaké neduhy. Některé bylinky se dají aplikovat i do denního života. Třeba bych ti mohl ukázat, co kterýkoliv z těch šašků momentálně dělá.“
„Takže je můžeš špízovat?“
„Špízovat?“
„Tajně je pozorovat. Aniž by si toho všimli.“
„Ano. V podstatě ano.“
„Udělal jsi to někdy se mnou?“ zeptal se David a Augustus se zastavil. Měl by mu říct pravdu? I o tom, co se stalo ve snu? Byla to už dávná minulost, ale když se na to nyní zeptal, Augustus si uvědomil, že to vůči němu nejspíš nebylo úplně fér. Dosáhl sice toho, co chtěl on sám, ale David se mu nyní nabídl s pomocí.
‚Až po soudu,‘ pomyslel si vychcaně. Pro teď ho potřeboval na své straně. „Jen párkrát, na začátku. Než jsme se pořádně poznali. Zajímalo mě, jak dnešní lidé žijí,“ lhal Augustus pro vlastní dobro.
„Co jsi všechno viděl?“
„Třeba jak si vaříš neustále čaj,“ rozhodl se to Augustus vzít oklikou. „Britové asi vážně vypijí hektolitry za den.“
*****
V půlce cesty se k nim připojili Virgil, Gerard a Alastair, protože taktéž dostali mapu od Kamiho sluhy.
„Nuže?“ zeptal se Augustus.
„Povedlo se,“ shrnul Gerard a trochu se pousmál.
„Výborně. Věděl jsem, že mě nezklamete,“ pochválil je Augustus hrdě.
Davidovy otazníky v očích všichni přítomní ignorovali, což Davida trochu namíchlo. Ale při pohledu na mapu mu neušlo, že většina mágů šla spíš odděleně téměř od všech, než aby snad hledali společnost toho druhého. Jen Fenella a Kami se drželi u sebe a blížili se jejich směrem poněkud rychle.
„Do prdele,“ zaklel leknutím, když se přímo vedle něj stěna zbořila a zpoza ní vyšli Fenella a Kami. Bohužel pro něj, neměli na člověka tolik času, aby se o něj dostatečně zajímali.
„Nějaké dodatky?“ zeptal se Augustus nezaujatě.
„Než soud začne, bylo by dobré projít si plán,“ začal Kami.
„Na plán ti seru. Stejně to nevyjde. Plány nikdy nevycházejí,“ nechal se Augustus slyšet.
‚Tak proč zrovna jeden následujeme?‘ pomysleli si Augustovi sluhové, ale nic na sobě nedali znát.
Kami mu předal další pergamen. „Rozmístění lordů a jejich sluhů. Abys byl v obraze,“ řekl jen.
„Abychom se dostali do hlavní části plánu, budeme potřebovat nějaký poprask,“ ozvala se Fenella. „Něco, co na chvíli všechny lordy zaujme, takže se nebudou dívat na tebe ale kolem sebe, pokud možno od Baltazara.“
„Hm, kdybych neměl tenhle krám, mohl bych se o to postarat,“ ťukl Augustus do obojku na svém krku.
„Voda a potom oheň,“ řekl najednou Alastair a všichni tři se na něj podívali. „Jedině tak vzbudíte poprask a budete moci dosáhnout svého.“
Augustus se pousmál pro sebe. Byl na Alastaira hrdý. Využil poznatků z jejich vlastního plánu, aby ho spojil v nynější situaci a nabídl tak dočasným spojencům podporu.
„Nějak se nechytám,“ ozval se David upřímně.
„V klidu, já taky ne,“ nechal se Virgil slyšet.
„Pro bezpečí vás obou bude lepší, když to nebudete vědět dopředu,“ vysvětlil Gerard.
„Jak jako nebudeme?“ zeptal se Virgil podrážděně. Něco mu snad zatajili?
„Kolik máme času?“ zeptal se Augustus.
„Pár minut. Do té doby stihneme něco vymyslet,“ jednala Fenella rychle. Kami si spěšně prohlédl mapu.
„Všichni už jsou mimo náš dosah. Můžeme,“ svolil nakonec.
Nečekaně popadl Davida a žduchl ho směrem k Virgilovi a potom kolem nich udělal bariéru ze železných plátů, takže nic neslyšeli ani nebyli slyšet. „Hej!“ ozval se Augustus prudce.
„Bude lepší jim to vysvětlit pak,“ zastavila ho Fenella před případným útokem. „Nebo chceš snad riskovat jeho bezpečí?“
Davidovi se nepříjemně sevřelo hrdlo. Nedělaly mu potíže stísněné prostory ani tma, ale bylo to tak náhlé, že jeho úzkost neznala hranic. Virgil se s tímhle pocitem popral po svém, proto nyní narážel ramenem do zdi před sebou, oháněl se ohnivou magií a na chvíli zapomněl, že je vedle něj i člověk, kterého by mohl zranit.
„Sakra, promiň! Žiješ?“ vzpamatoval se po chvíli, když jeho magie nic nezmohla.
„Nějak?“ souhlasil David, když se pořád krčil na zemi a bránil si hlavu rukami.
„Zatracený Kami!“ prskal Virgil vztekle. David si všiml, jak se po zdi táhnout jakési drápance, jakoby od drápů ptáka. „Zavři oči a skrč se,“ přikázal mu zvěromág. Nečekal, až tak udělá, nabral svou podobu fénixe a vrhl se proti zdi. Nic to ovšem nepomohlo, protože do ní jenom narazil a zase spadl na zem, ve své lidské podobě. „Nenávidím toho hajzlíka!“ zavrčel vztekle. „Který idiot by vytvářel zeď ze železa!“
„Železa?“ nechápal David.
„Jo. Jediný svinstvo, skrz který se nedostanu,“ zavrčel Virgil naštvaně, než si promnul rameno. David si v drobném světle všiml, že rameno popálené. Sotva si Virgil všiml, že se přiblížil, ramenem ucukl. „Nic to není. Zahojí se to samo hned,“ trval na svém tvrdohlavě. Ať už v případě lorda Augusta, nesnesl by pomyšlení, aby o něj měl ten člověk obavy nebo se mu snažil pomoct. Bral by to jako potupu. Ne proto, že David je člověk, ale protože prokázal slabinu.
„Ukaž,“ trval David na svém. V tom drobném světle skrz jednotlivé železné pláty by se aspoň mohl podívat, jak je to vážné. Virgil opět ramenem uhnul stranou. „Očividně jste všichni tvrdohlaví stejně,“ zhodnotil David s drobným úsměvem.
Na to se Virgil škodolibě ušklíbl. „Jaký pán, takový sluha,“ souhlasil.
K jejich překvapení železné pláty postupně opadly. Ve chvíli, kdy to Virgil postřehl, už nabral útočnou pozici. Pamatoval si, kde byl Kami předtím, a na to místo zaútočil ještě předtím, než poslední železný plát opadl. Překvapila ho však ruka, která zastavila jeho hořící pěst. Byl to Augustus a Kami stál o něco dál za ním. Sotva ho Virgil viděl, vztekle se naježil.
„V pořádku. Bylo to potřebné opatření,“ uklidnil ho Augustus. Když Virgil nevnímal, prostě ho za ruku zvedl nahoru a čekal, dokud se nezklidní. „Gerard ti řekne, co máš dělat,“ dodal Augustus a pustil ho. Virgil nepřátelsky zavrčel na Kamiho. Fénix mu ani trochu nevěřil, to měl napsané v očích.
„Jestli lorda Augusta zradíte, upálím vás zaživa,“ slíbil jim vážně, než se k nim otočil zády a přešel ke Gerardovi, aby si vyslechl ochuzenou část plánu - jenom tu svou část. Víc vědět nepotřeboval.
Augustus si všiml pohledu Davida. „Jdeme,“ řekl jen a popadl ho za loket. Kami a Fenella je vyprovodili pohledem, než se také vydali směrem k soudní místnosti.
*****
„Co to sakra bylo?“ vysmekl se mu David konečně. „Pořádně ujetej vtip, jestli mám být upřímný.“
„Nemůžu ti to říct, Davide, pro tvou vlastní bezpečnost,“ začal Augustus.
„Na to ti seru. Co kdyby nás ty voloviny zmáčkly trochu silnějc a zabily nás? Co bys dělal pak, ó velký lorde Auguste?“
To oslovení Augusta popudilo. „Prostě na to už nemysli. Potřebuji, abys-…“
„Jak nemysli?“ zvýšil David hlas. „Co kdybych ti udělal to samé? Co kdybych byl klaustrofobik, napadlo tě to, pane chytrej?“
Augustus si povzdychl a prostě ho nechal, aby se na něm vyřádil a svůj hněv ze sebe dostal. Měl na to právo. Ale Kami byl ve stejném právu, jako on. Ono opatření Augustovi dávalo logiku. A kdyby se David na chvíli zastavil a uvažoval, v jaké situaci nyní jsou, určitě by mu to také jistě došlo. „Už jsi skončil?“ zeptal se, když David přestal hulákat, aby popadl dech. Chvíli na to zastavil jeho pěst, kterou ho chtěl udeřit.
„Ještě jeden takový blbý fór a vola si dělej z někoho jiného,“ zasyčel David podrážděně. Bylo mu jasné, že se Augustus neomluví. Ani omluvu od něj nežádal. Neuvědomoval si jeho obavy o něj. Spíš chtěl toho Kamiho přejet autem. A pak si ještě zacouvat, aby měl jistotu, že mu popraskal všechny kosti v těle. Pak by možná byl o něco klidnější.
Díky téhle hádce si ovšem David ani nevšiml, že Augustovi sluhové nejsou s nimi. Ani toho, že stáli před místností, která na dveřích měla písmeno W. A když David skončil, přiletěl k nim jen jeden havran a usadil se Augustovi na rameni a kývl na něj. Augustus na jeho kývnutí nijak nereagoval. Bylo to jen potvrzení, že se věci už daly do pohybu. Nasadil kamennou tvář, se kterou se vydal do boje.
„Lorde Auguste, předstupte,“ ozval se náhle hlas odněkud a dveře se před nimi konečně pomalu otevřely dokořán.
*****
Soudní místnost W byla kruhového rázu. Lordi byli umístěni v samostatných lodžiích, které byly vybaveny lehátkem a křeslem, aby měli dostatek pohodlí, a samozřejmě jídlem a pitím, aby nestrádali. Jejich sluhové stáli v pozadí, aby neomezovali své pány ve výhledu, ale byli jim i tak nablízku. Speciálně velká lodžie byla zřízena pro Baltazara a jeho rodinu, kdy v popředí byl sám Baltazar a napjatě hleděl ke dveřím. Nemohl se soudu dočkat. Augustus obdivně vzhlédl k majestátnímu oknu místo střechy, které bylo přímo nad místem, kde měl za chvílí stát on a David. Skrz okno dovnitř dopadal měsíční svit.
„Buďte hrdí - máte být na co,“ řekl Augustus pouze. Havran na jeho rameni k němu pohlédl, ale jen si načechral křídla.
Davidovi se sevřel žaludek. Nečekal, že ta místnost bude tak obrovská.
„Zvládneš to?“ zeptal se Augustus jen.
„Jo,“ hlesl David, ale sám o tom nyní pochyboval. Jeho první krok byl však rázný.
*****
Místností se rozlehl šepot, když vedle Augusta přistál jenom jeden havran a zůstal v této podobě tiše sedět. Augustus ho pohladil po hlavě a očima lhostejně přejel po všech přítomných. Všiml si, jak se Octavius vyklopil ze své lodžie zvědavě a mhouřil oči, jakoby něco nebo někoho hledal. Invisi a Bilis na ně oba ukazovali a vypadali, jakoby počítali, ale počty jim neseděly. Baltazar svraštil obočí a mnul si bradu. Fenella a Kami zachovali kamenné tváře. Smaliner si netrpělivě svíral kolena, připravený svého přítele bránit, když bude mít příležitost.
Kami konečně usoudil, že není třeba čekat na případné opozdilce. Mávl rukou směrem ke dveřím, které se zavřely s hlasitým zaduněním. Z vnitřní strany se vytvořila zátka a ta všechny uvěznila uvnitř. Nikdo místnost neopustí, dokud nedojdou k jednotnému rozsudku.
Augustovi neušel Davidův zmatený pohled. „Klid. Nic se neděje,“ řekl jen. Stiskl mu rameno, aby svým slovům dal trochu váhy. Věděl, že hledá Alastaira a ještě jednoho havrana. Nebyl schopný určit, který z těch dvou byl přítomen. „Soustřeď se jenom na svou práci,“ instruoval ho Augustus klidným hlasem. Očima přitom spočinul na hodinách.
Sotva odbyla půlnoc, soud započal.
*****
Jeden havran se bez problémů dostal za dveře, které vedly do jakési technické místnosti. Aby zde bylo dýchatelně, Kami musel tuhle místnost stvořit a přiřadit i pár moderních vychytávek. Havran se posadil na opěradlo křesla a hleděl na několik obrazovek před sebou. Blikající tlačítka všech možných barev ho však zaujala víc a prohlížel si je o něco důkladněji. Seskočil na řídící stůl a zobákem dloubl do jakési páčky. Ani se nehnula. Packou přejel po malém kolečku a jedna obrazovka se pohnula. Přejel packou na druhou stranu, div neztratil málem rovnováhu, ale obrazovka se pohnula zpátky.
Nebyla to obrazovka, co se hýbalo. Byla to venkovní kamera. Havran sedící venku na větvi ji pozorně sledoval. Nakonec zakrákal a vzlétl k nočnímu nebi.
Teď stačí jenom čekat.
*****
Augustus si znuděně zívl, když zrovna Invisi předčítal veškerá obvinění, která prý spadala na Augustovu hlavu. David si je spěšně zapisoval.
‚Sakra, ten to fakt bere vážně,‘ pomyslel si Augustus znuděně, ale tohle ho přimělo se ušklíbnout. Mohl se na něj dívat celý den. To, jak byl zapálený do práce, jako do ničeho jiného, bylo na něm obdivuhodné.
Skoro si přál, aby ten soudní proces byl skutečný.
Očima zaputoval na nástěnné hodiny, aby určil čas. Potom očima zabloudil ke Kamimu, který ho bedlivě sledoval. Ušklíbl se a pohlédl na druhou stranu místnosti a střetl se s pohledem od Fenelly.
‚Prozraď náš plán a jsi mrtvý!‘ měli oba vepsané ve tvářích.
Jak okaté.
*****
„Také brutální zavraždění lady Bufonidy a lorda Morfea v posledních několika týdnech,“ vyjmenovával Invisi poslední položky na seznamu, proč Augusta dnes předvolali a proč by mu měl být odebrán veškerý rodinný majetek, ne-li také život.
„Zavraždění?“ zarazil se David, když to všechno poctivě zapisoval, až ho začínala bolet ruka, a zmateně pohlédl na Augusta.
„Lady Bufonida, pokud vím, zemřela ve spánku na upálení zaživa,“ usmál se Augustus nevinně. „Nevím o tom, že bych ovládal magii ohně.“
„Ale váš sluha, Virgil, ji dozajista ovládá. I způsob, jakým byly zabity její služebné, napovídá, že se na vraždění podílel i váš druhý sluha, Gerard,“ vysvětlil Invisi.
„Jak jste to mohli zjistit, když byly upáleny zaživa, jak jsi sám podotkl, milý Invisi?“ pokračoval Augustus milým hlasem.
„Neser, Auguste!“ ozval se Bilis neurvale.
„Ani bych se nedivil, kdybyste za tím náhodou nestáli vy dva. Vaše magie by byla pro to přímo stvořená. Pak by stačilo tu barabiznu jenom zapálit,“ provokoval Augustus s úsměvem.
„Námitka!“ zaprskal Invisi popuzeně.
„Zamítá se. Obžalovaný předkládá pádné argumenty,“ ozval se Kami znuděně, zatímco se uvelebil pohodlně s nohami na stole. Věděl, že tohle bude jistě trvat delší dobu. A přitom očima kontroloval pořád čas. „Nikdo z nás se nevylučuje, že by za to mohl být zodpovědný a pravda, vaše magie by vám v tom jistě pomohla, lorde Invisi, lorde Bilisi.“
„Žertuješ snad, lorde Kami?“ zděsil se Bilis.
Kami si lhostejně začal čistit nehty. Tohle se ho netýká. Soudy byl odjakživa fraška a on neměl nutkání se do toho více zapojovat, než coby neutrální strana. Ne do doby, kdy hodiny ukážou ten správný čas.
„A v neposlední řadě,“ pokračoval Invisi rozčíleně, „zavraždění služebníků lorda Octavia a pokus o zavraždění Kestnera, sluhy patřícímu lordu Smalinerovi,“
Sotva slyšel to sprosté obvinění, Kestnerovi se naježily chlupy. Do ostatních obvinění neměl moc co říkat, netýkaly se jeho ani jeho pána. Ale ta drzost! A přímo před ním! „To je sprostá lež!“ vykřikl v obhajobu cizího lorda a pohledy se stočily nyní k němu. „Lord Augustus se mě nikdy nepokusil zabít!“
„Skutečně? Očividní svědci nám ovšem tvrdili jinak,“ nesouhlasil Invisi překvapeně.
„Lord Octavius byl ten, co se mě pokoušel zabít!“ udeřil Kestner vztekle do zábradlí lodžie svého pána, který zachovával klidnou hlavu. „To on by měl být odsouzen za tuhle zradu! Zneužil nočního lovu pro vlastní potřeby!“
Havran vedle Augusta se nepříjemně ošil a zaťapkal nožkami. „Vydrž,“ sykl na něj Augustus přísně. Havran k němu vzhlédl a přikývl. „Už ti zbývá jen pár minut. Zvládneš to.“
„Kestnere, nepleť se do toho,“ ozval se Smaliner klidným hlasem. „Tohle není náš soud.“
„Že není?“ ozval se Kestner šokovaně a pohlédl na svého pána.
„Přesně tak, ty všivý psisko. Cožpak jsi zapomněl, že to Augustus tě napadl se svými sluhy?“ zeptal se Octavius pobouřeně. Herec to byl dokonalý. „Kdybych nezasáhl, bůhví, co by ti ten zpropadený fénix udělal! Můj rod samozřejmě zaujal neutrální postoj, ctíme noční lov církve a neposkytujeme jim naše služby ani služby lovenému.“
Kestner na něj vztekle vycenil zuby a z úst se mu vydralo hrozivé zavrčení. „Kestnere,“ napomenul ho jeho pán přísně, ale Kestner začínal vidět rudě.
„To vaši sluhové mě podle napadli! Oslepili mě a pak mě napadli! Kdyby lord Augustus nezasáhl, neváhal byste a nechal byste je mě zabít bez jediného řádného důvodu! A tomu říkáte neutrální postoj během nočního lovu?“ křičel nyní Kestner. Ztrácel svou trpělivost.
„A seš si tím jistý?“ vysmíval se mu Octavius dál. „Sám jsi podotkl, že jsi byl oslepen. Co když to byli Virgil a Gerard, co tě napadli? A jenom zneužili toho, že jsi neviděl?“
„Ale slyšel jsem tě, ty podlá kryso.“
Baltazarova manželka zalapala po dechu. „Ten příživník nazval čistokrevného krysou!“ zhrozila se.
„Kestnere,“ ozval se Smaliner přísně. „To už by stačilo.“
„Chceš snad tím říct, že kdyby tě tady lord Augustus nezachránil, nebyl bys schopný se z toho dostat? A to si říkáš vrchní komorník svého pána?“ vysmíval se mu Octavius.
A to byla pro Kestnera poslední kapka. Přestože mu Smaliner kvapně přikazoval: „Zadrž, Kestnere!“ mohutný černý vlk snadno přeskočil celou síň, aby se dostal k Octaviově lodžii. Octavius ani Nikolaj nestihli v čas zareagovat a už to vypadalo, že se mu ty obří tesáky zakousnou do krku, kam taky Kestner mířil.
Před jistou smrtí ho však zachránil Smaliner, který svého sluhu v čas doběhl a uzemnil ho. Na rozdíl od toho paličáka si totiž všiml Kamiho, který už byl připravený také zasáhnout. A jistě by ho neuzemnil tak jemně. Nejspíš by ho pomocí levitace uzemnil tak prudce, že by mu jistě pár kostí zlomil, ne-li rozdrtil několik orgánů jako varování, aby se choval v soudní síni slušně.
Octavius byl rád, že měl vlastní soukromou lodžii. Kdyby ostatní lordi totiž viděli, že se pomočil strachy, nejspíš by se mu do jeho smrti vysmívali. Stejně tak Nikolaj nebyl schopen zpracovat, jak se Kestner tak rychle dostal k jeho pánovi a on nebyl schopný nijak zareagovat. Kdyby Smaliner nezareagoval, už by si opět musel hledat nového pána.
„Omlouvám se za svého sluhu, lorde Octavie, je trochu prchlivý,“ omluvil se Smaliner lhostejně. Vůbec mu to nebylo líto. Mohl ho klidně roztrhat. Ale on by potom musel uklízet ten bordel. Octavius sledoval vztekle vrčícího vlka, kterého Smaliner téměř groteskně tahal po zemi za kožich na krku. „Nic se nestalo, vy čumilové!“ volal Smaliner, aby se zbavil zbytečných čumilů. Augusta to divadlo pobavilo, zatímco David opatrně vykoukl zpoza zábradlí, kde se schoval, když se zničehonic objevil ten obří vlk. Věděl, že by mu to nebylo moc platné, ale každý by se vyděsil, kdyby se něco takového zjevilo.
„Můžeme pokračovat?“ zeptal se Invisi nezaujatě.
„Pro mě za mě,“ mávl nad tím Kami rukou. Jasně dával najevo, že už rezignoval v pokusu o řádný soud. Vždyť i obžalovaný se vesele směje a má z nich legraci. Ani se mu nedivil. Byla to fraška od počátku.
Fenella sledovala smějícího se Augusta, než očima zaputovala k hodinám. Stejně tak Kami se významně podíval na čas. Pohled havrana u Augusta se také stočil tím směrem. Ani se to nezdálo, ale tahle fraška se táhla pomalu jednu celou hodinu.
Do jedné hodiny zbývalo sedm minut.
*****
Virgil seděl venku na větvi a vyčkával. Když mu řekli zkrácenou verzi jejich plánu, moc se mu nepozdával. Proč má sakra sedět tady a čekat hodinu? Vždyť je k zbláznění se! Mezitím jeho pána odsoudí! Nejraději by tam vletěl a všechny přítomné prostě upálil. Ale musel se uklidnit, jinak strom, na kterém doposud seděl, shoří… stejně jako ten předešlý, kde už ztratil trpělivost. Stalo se tak již sedmkrát. Osmý strom by byl už nejspíš moc nápadný. Věřil, že Gerard i Alastair věděli, co mají dělat.
Vyčkával na signál. Tak jak se domluvili.
*****
Havran vedle Augusta s sebou nepříjemně ošil. „Ještě vydrž,“ slyšel přísný hlas svého pána. Havran se znovu ošil a na chvíli mu peříčka zevnitř zčervenala. Rychle se otřepal a opět mu ztmavla. „Soustřeď se,“ instruoval ho Augustus. „Nepropadej panice.“
Havran mlčky přikývl.
„Dost bylo obviňování! Chceme soudit!“ ozval se Octavius opile, když si přihnul dalšího vína. „Vinen! Vinen! Vinen!“
Snažil se nejspíš ostatní lordy přimět, aby s ním skandovali rozsudek, což nemělo z počátku moc účinek.
*****
Havran nad soudní síní pohlédl na hodiny. Čas se najednou neúprosně vlekl. Byl však trpělivý. Zbývaly tři minuty. Tohle by zvládl pouze on, Virgil by už dávno zešílel a tlačítka by mačkal v záchvatu vzteku všechna. Pohlédl na havrana vedle Augusta a pousmál se. Nabral svou lidskou podobu. Gerard se protáhl a na chvíli zavřel oči. Nemyslel si, že jeho rychlé předání informací a zkušeností s novou zvířecí přeměnou nakonec dodá Alastairovi tolik potřebnou odvahu, aby se odvážil zkusit i jinou přeměnu než v červenku. A jak mu to jde! V přeměně vydržel už přes hodinu! Uznale musel pokývat hlavou. Za tohle ho musí pochválit, až se znovu sejdou. Pomocí páčky přejel jednou venkovní kamerou k netrpělivému Virgilovi. I jeho bude muset pochválit za tu neobvyklou trpělivost.
Byl to šílený plán, ale on v něj věřil. Byl to plán jeho pána. A Augustovy plány vždycky vyšly!
Zbývaly dvě minuty.
*****
„Vinen! Vinen! Vinen!“ skandoval Octavius čím dál hlasitěji. Atmosféra v soudní síni byla napjatá. David zoufale čekal na svou příležitost promluvit a hájit svého klienta, ale zatím neměl šanci.
„Námitka,“ ozval se David už poněkolikáté, snad aby jim připomněl, že je zde, aby hájil Augusta. Prozatím mu totiž nebylo dáno ani slovo, aby plnil svou práci. Obvinění z vraždy? Ne, to by Augustus určitě neudělal. Vždyť přece říkal, že nějaká ženská zemřela ve spánku…? Podíval se spěšně do svých poznámek, aby si byl jistý. Bylo zde řečeno tolik věcí, o kterých nikdy neslyšel, ani nečekal, že se budou přednášet v rámci soudu o majetek.
„Lorde Octavie, uklidněte se prosím a nerušte soud,“ ozval se Kami lhostejně. Už ho ten panák začínal také štvát.
„Vinen!“ ozval se nyní Baltazar a Kami po něm střelil nehezkým pohledem.
„Ještě jsme hlasovat nezačali!“ setřel ho Kami vztekle a prudce se zvedl.
„Vinen!“ trval na svém Baltazar.
„Nevinen!“ ozvala se náhle Fenella a zraky všech spočinuly na ní. Musí splnit svou roli, aby měla jistotu, že jí Augustus pomůže. Je to jen fraška, než dosáhne svého! Celé tohle divadlo se blížilo do velkého finále.
„Nevinen!“ přidal se také hlas Smalinera. Nemyslel si, že je to fraška úplná, ale přesto chtěl svého přítele bránit.
„Vinen!“ ozval se dvojí hlas Invise a Bilise pohotově. Těm dvěma to bylo jedno, jen se chtěli pobavit.
David nevěděl, kterou stranu dřív poslouchat nebo sledovat. Jedno mu ovšem bylo jasné - prozatím převažuje obvinění z něčeho, co jemu nebylo ani pořádně osvětleno. O to víc ho překvapilo, když se najednou Augustus zvedl a usmíval se.
„Auguste?“
Do půlnoci zbývala jedna minuta.
*****
„Lorde Fenello, zlatíčko naše, nejspíš jste trochu opilý,“ smál se Octavius opile a sám si přihnul k vínu. „Všechny důkazy svědčí jasně, tak jaképak copak.“
Fenella zachovala chladnou hlavu. On není její nepřítel. Ještě minutu musí vydržet. Potom to vše vypukne! Musí jim získat čas, než bude pozdě! „Lord Morfeus není mrtvý!“ vyřkla tu polopravdu i pololež, aby je všechny zmátla. Byl to fakt, na kterém se nemohli shodnout po celá staletí. „Včera večer se mi zjevil ve spánku,“ lhala přesvědčivě dál. „Odešel na dlouhou pouť, protože ho to tu přestalo bavit. Zas a opět.“
„To je lež!“ zahulákal Octavius podle.
„Ticho v soudní síni!“ zahřměl nyní Kami. „Lorde Fenello, kde máte pro tento výrok důkaz?“ hulákal Kami dál, aby přehlušil Octavia, ke kterému se opět přidali Inivisi a Bilis a tentokrát i manželka Baltazara.
Fenella se jenom zeširoka usmála. „Ve svých vzpomínkách,“ řekla jen při pohledu na Baltazara. Ten jí ovšem nevěnoval pozornost, místo toho sledoval Octavia a dva bratry, jak hulákají ta samá slova pořád dokola, a občas se obrátil, aby setřel svou ženu, ať je zticha, že nemá volební právo, protože není hlava rodu. „Ve svých nočních můrách,“ řekla vztekle a stiskla katanu ve svých rukách.
„Fenello?“ zarazil se Kami a pohlédl spěšně na hodiny.
„Sejmu tu svini,“ zasmála se Fenella pro sebe.
Augustus se jen zeširoka usmíval.
Hodiny začaly odbývat jednu hodinu ráno.
Divadlo začalo!
*****
Baltazar se s odbytím jedné hodiny něčemu vesele rozesmál. Možná tomu, co Fenella řekla. Možná tomu, jak Octavius a dva bratři pořád trvali na obvinění, přestože soud byl předem rozhodnutý, jak s obviněným naložit. Možná tomu, že si jeho manželka myslela, že její slovo tady má nějaký význam. Byla to přece fraška!
Gerard v místnosti nad nimi stiskl několik různých tlačítek, než do nich udeřil vší silou, aby mechanismus poničil a potom vší silou udeřil i do země pod sebou. Kami si toho byl vědom. Nastal čas, aby se i on zapojil. V soudní místnosti se najednou nad téměř všemi lodžiemi, kromě Baltazarovy, spustila voda z malých kohoutků a všechny je pokropila.
Havran před Augustem se rozletěl směrem k Baltazarovi. Než byl téměř u něj, zmizel mu z očí. To se jenom Alastair přeměnil opět na malou červenku, aby byl rychlejší. Ještě nebyl tolik přivyklý na větší tělo havrana a neuměl s ním správně manipulovat. Drápy mu zajel do očí, až Baltazar vykřikl. I jeho manželka vykřikla zděšením, že snad by ona nebo jejich synové mohli být další na řadě.
V tu samou chvíli se nad nimi propadl strop a přesně doprostřed místnosti spadl obří had, který hrozivě zasyčel. Kdokoliv by chtěl ohrozit jeho pána, musel by se nyní potýkat s ním, protože se kolem něj a Davida pevně semkl a vytvořil neproniknutelnou hradbu. Gerard byl rád, že stavení neudrželo jeho váhu v pravé podobě, jinak by se sem v čas nedostal.
Augustus se jen spokojeně usmál a ten směšný obojek si sundal. Ještě z něj lítaly jiskry, jak si s ním krásně pohrál, sotva mu ho předali. Magie rozkladu snadno rozložila další krám, který ji měl potlačit. Svou magii si nenechá nikým zpečetit! Tak hloupý není! Jen hrál s nimi to směšné divadlo, které je nyní bude stát život!
Gerard trochu povolil svou obrannou formaci kolem Augusta a Davida. Jenom dostatečně, aby magie jeho pána mohla proniknout k Baltazarovi a proseknout mu hrdlo. Aby ten jeho otravný hlas už nikdy nemusel slyšet. To bylo sice víc, než na čem se domluvil s Fenellou a Kamim, ale ten jeho hlas ho neskutečně štval. O kolik víc mu svědčilo, že chrochtal jako prase, co se dusí vlastní krví.
V tu samou chvíli se nad budovou už vznášel fénix. A sotva k němu dolehlo Gerardovo táhlé zasyčení, střemhlav se vrhl dolů do skleněné střechy. Voda všude okolo mu pomohla rychleji určit svůj cíl. Vyhnul se vodě a ladně zapálil Baltazarovu lodžii, až slyšel ženský křik a dětský pláč. Udělal rychlé kolečko kolem celé místnosti, než se schoval do bezpečí, které mu poskytoval Gerard před vodou. V tu samou chvíli dovnitř prchla i malá červenka, aby se před tím nepokojem skryla.
„Výborná práce, vy všichni!“ pochválil je Augustus hrdě. Vše bylo na vteřinu vyměřené a oni se svých rolí ujmuli všichni dokonale.
Někdo vykřikl, že lodžie lorda Baltazara hoří. Že snad lord sám je také v plamenech. Byla to jeho manželka nebo jeden z lordů? V tom povyku se to nedalo určit.
A o chvíli později, když se Baltazar snažil uhasit svůj zapálený hábit, kdy mu plameny už olizovaly i maso, ale marně, protože u nich nebyla žádná voda, vyrazila i Fenella. Pomocí Kamiho magie snadno překonala prostor mezi nimi a tasila katanu. Baltazar stihl jen zděšením zachroptět.
Potom na zem dopadla jen jeho useknutá hlava s otevřenou pusou v prapodivné grimase.
Baltazarova manželka zavřeštěla.
Fenella seskočila dolů a hrdě zvedla Baltazarovu hlavu do vzduchu.
„Lord Baltazar je mrtev!“ vykřikla hrdě.
Protože svou pomstu konečně vykonala.